Jdi na obsah Jdi na menu
 


Andělé a Démoni

27. 8. 2012

 Ramon

Dívám se na lidi, kteří umírají, ale zaslouží si žít a na ty, kteří žijí, ale zaslouží si zemřít. Jsem anděl života Ramon.

"Tvá práce je sklamání bratříčku", zašklebí se George. Můj o rok mladší bratr.

"No ty mi máš co mluvit! Dole žádná láska a mě tu háziš k Rafaellovi". Rafael je andtěl vody.

"Jo na to si pamatuji. Chudáček tak promočenej ještě nebyl", směje se mi. Povzdechnu si.

Měli bysme to napravit a podívat se na zem co?", houknu. Geoge kývne a vykouzlí portál. Než stačím mrknout jsme v bytě. Najíme se a jdeme si lehnout. Ráno totiž vstáváme do školy.

Jsem už oblečený a čekám už jen na to pakko. Najednou uslyším křik. Vběhnu do pokoje k Georgeovi a zlomím se smíchy v pase. George stojí na stole a s hrůzou v očích hypnotizuje pavouka na posteli. Vysměju se a přenesu k sobě.

"Hahaha tak sme se nasmáli. A teď, když budeš  laskav musíme jít", mračí se na mě. Pokývu hlavou a vezmu nám svačinu. Dojdeme k budově s obřím nápisem: Merstnova Střední Škola. Povzdechnu si. George mě poplácá po rameni a jdeme do řiditelny. Ředitel nám dá mapku školy a seznámí nás se školním řádem. Pak nás pošle do tříd. George jí najde snadno. Já musím až do 3.poschodí.Zaklepu na dveře.

"Dále" ozve se mužský hlas. Otevřu dveře a podívám se po třídě. Nejvíc mě zaujme kluk s uhlovími vlasy a šedým ppohledem. 

"A vyste? " zeptá se učitel japonštiny 
"Já sem nový student".
"A ano Ramon Hiugiy nebo George Hiugiy?", usměje se.
"Ramon", řeknu.
"Tak se představte", vybídne mě až se třída uklidní.
Jedna dívka se přihlásí¨.
"Ahoj já jsem Riko, ale říkej mi Ro. Nechceš být můj kluk?", zamrká očima. Zavrtím hlavou. Ro se zasměje.
"Ani já bych nechtěla už kluka mám. Jen jsem chtěla vědět jestli seš na holky", pohodí hlavou.
Překvapeně zamrkám.
"Ehh.. Takže Ramone sedneš si buď k Ro a nebo k Cedrikovi", promluví učitel.
Podívám se na Cedrika, který  na mě zamrká a ústy naznačí 'Poď ke mě'. Vezmu si tašku a jdu k zadní lavici. Pověsím si batoh na háček a sednu na židly. Za okamžk mi na knižce  přistane papírek. Otevřu ho a přečtu si vzkaz: Chceš zajít po škole na čaj?. Podívám se na Cedrika. Ten na mě udělá psí oči a pošle vzdušnou pusu. Vykulím na něho oči a zčervenám. Cedrik se ke mě nakloní a do ucha mi pošeptá:
"Víš že seš moc roztomilej, když se červenáš. Neměl bys to, ale dělat často jinak se neudržím" zavrní mlsně a olízne mi ucho. Nemusím se ani vidět a vím že  jsem rudší než rajče. Kývnu a Cedrik se usměje. Není to ten normální úsměv, ale ten co vychází ze srdce. Znovu zčervenám a radši se otočím na učitele.
 
 

 George

Zaklepu na dveře své nové třídy. Nic se neozývá tak vejdu.

"Co chcete?! Nevidíte že se tady vyučuje?!", zařve na mě učitelka angličtiny.

"Aaa..J-já jsem n-nový student", zakoktám se pod jejím přísným pohledem.

"No tak co děláte ve dveřích sednout"zaječí. Kývnu a sednu si k holce do předposlední lavice u okna. Nějak přetrpím hodinu. O přestávce pro Niu jak jsem se od ní dověděl přijde kluk asi o rok mladší a táhne jí do své třídy. Najednou mě někdo zatahá za vlasy a sebere z háčku tašku.

"H.." nedostane se mi slov jelikož mě ten kdo mě zatahal za vlasy připravil o slova. Je to doslova ikona pro bohy hnědé vlasy na ramena, černé oči a atletická postava.

"Sedíš u mě" odpoví mi ledový hlas. 

"Co si to dovoluješ ty neandrtálče?!", osopím se na něho.Já vím na anděla lásky je to sprosté.

"Sedíš umě a nenuť mě to opakovat!", zavrčí kluk. Polknu a kývnu, sbalím si učebnice a přesednu si do zadní lavice. Kluk kývne a sedne si přede mě na lavici a nohama mi zatarasí jedinou únikovou cestu. Podívám se na něho což sem neměl dělat . Ten hulvát mě začne líbat. Začnu s ním bojovat, ale je to jako bych tahal betonovou zeď ze země. Když skončí vrazím mu facku a vyběhnu na chodbu. Dojdu k lavičkám a tam sedí bráška s hlavou v oblacíh.

"Ahoj proč koukáš do nebe?", zeptám se dívám jak z kapsy vytáhl nějaký papírek a podává mi ho. Začnui číst. Jsem šokován jeto básnička, ale jaká;

Miluji Tě a chci se za Tebe bít
na kraj světa s Tebou jít.
Vše co mám Ti chci dát
vím, že s Tebou se nemusím bát.
Miluji tě oddaně
srdce své Ti chci dát do dlaně.
Chci Tě mít jen pro sebe
jak smutné jsou chvilky bez Tebe.
Svá tajemství Ti chci svěřit
jen Tobě mohu věřit.
Vlasy Tvé na slunci jako zlato září
nic se nepodobá Tvé andělské tváři.
Bez Tebe nikdy nebudu nic
chci Ti dát své lásky ještě víc.
Miluji Tě, dávám Ti vše co mám
a vím, že tvým rtům nikdy neodolám!!!

Tak už vím proč má tak přiblblý úsměv, ale od koho je. Než se stačím zeptat objeví se kluk s uhlovími vlasy. Ramon se prudce zvedne a skočí mu kolem krku. Kluk ho chytne a zatočí s ním. Než stačí  říct 'Ahoj' jsou oba pryč. Povzdechnu si a zapadnu na místo vedle toho magora co si říká student.

 

Ramon

Tá básnička co mi dal Cedrik byla poslední kapkou abych se ujistil že sem se do něho zamiloval. Vyjdeme ze školy do chladného zimního dne. Oklepu se zimou a víc se na tisknu na Cedrika. Projdeme parkem  k malé čajovně. Cedrik mi podrží dveře a sundá bundu. Najednou se čajovnou rozhostí křik a kolem Cedrikova krku se omotají holčíčí ruce. Úplně zkoprním a zírám na holku,která Cedrikovi přede všemi dala pusu.

"M-Melindo co tady děláš", vydecne šokovaně Cedrik. Cítím jak mě v očích palí slzy,ale zadržím je.

"Hm. Co by miláčku hledám tě? A najdu tě zrovna tady na našem místečku to je viď?", zasměje se Melinda.

Už se nesnažím slzy zadržet. Rychle popadnu svojí bundu a vyběhnu do mrazivé ulice. Běžím cestou kde tuším náš byt. Musím pryč. Nezajímá mě že tu George bude sám. Nic mě už nezajímá. Já chci jen do nebe. Doběhnu k panelovému domu. Snažím se odemknout, ale přes slzy to jde těžko. Vyběhnu po schodech do 2.patra a odemknu dveře. Rychle zabouchnu a běžím do koupelny. Podívám se na sebe do zrcadla a zděsím se. Rudé oči a celý rudý obličej. Opláchnu se abych smyl ze sebe tu bolest. Nepomůže to. Jdu do kuchyně a na papírek napíšu Georgeovi že jdu zpátky do nebe a to co se stalo v té čajovně. Doufám že to pochopí. Sbalím si věci a vykouzlím portál. Vejdu a ocitnu se v mém pokoji. Nikdo neví že jsem se vrátil, tak radši zůstanu tady v pokoji. Padnu do postele a rozbrečím se.

George

 Vím že brácha už skončil a šel někam s tím klukem.  Jakmile skončí vyučování jdu rovnou domů. Zaklepu, ale nikdo mi neotevře. Zalovím v batohu a vyndám klíče. Odemknu a jdu rovnou do kuchyně. Na lince je lísteček tak ho otevřu a začnu číst.

Georgi moc mě to mrzí, ale odcházím zpět do nebe. Mrzím mě i to že tě musím nechat na tak krutém místě. Doufám že si najdeš někoho kdo by za tebe dal i život. Někoho lepšího než já. Cedrik mě zradil tím že má dívku. Je velice krásná a já se sní nemohu rovnat. Doufám že to tam nějakou tu  dobu beze mě vydržíš. Ehh... Prosím chovej se zodpovědně. Kdybys cokoliv potřeboval nebo byl v problémech pošli posla. Jinak tě prosím abys mě ve škole omluvil tak na čtyři dny. Musím se vzpamatovat. 

S láskou                                        

             Tvůj bratr                                                 George.

                                                                       

Okamžitě dopis roztrhám a obléknu si znovu bundu. Vím kdo je ten Cedrik. Ron ten magor ze školy(ten roztomilej magor ze školy) mi řekl i jeho adresu. Zastavím si taxi, ridiči nadyktuji adresu. Zastaví mi před malým domkem. Zaplatím a otevřu branku. U domovních dveří zazvoním. Otevře mi mladá dívka. 

"Kdo jste?", zeptá se ostře.

"D-dobrý den já jsem George jdu za Cedrikem", usměju se.

"Jo tak", zasměje se,"Brácha máš tu moc pěknou navštěvu", zakřičí někam do domu," Počkej minutku. Mymochodem já jsem Rin", mrkne na mě.

"George. Moc mě těší Rin", usměju se. Někdo si odkašle. Rin rychle vyklidí pole a nechá mě se Cedrikem o samotě.

"Kdo seš?", zeptá se Cedrik.

"George bratr Ramona", řeknu naštvaně.

"R-Ra-Ramona? Kde je?!", začne se mnou cloumat. Ušklíbnu se.

"To ti nikdy neřeknu ty hajzle démonskej!",zařvu mu do obličeje.

"Jak...jak víš že jsem démon", Vykoktá.

"Tvůj pach,ale jen démon dokáže zranit duši anděla", zavrčím.

"Takže ty a Ramon"začne, ale přeruším ho.

"......Jo jo jsme andělé"ukážu na skutečnost.

"A teď když dovolíš musím jít hledat Ramona"podívám se na něho. Vykouzlím si portál a vstoupím do něj. Poslední co ještě zaslechnu je Cedrik. "Řekni mu že ho Miluju.

Po 2 měsících

 George 

Už dva měsíce uběhli od našeho života na zemi. Souhrou náhod jsem se dal dohromady s Ronem. Zjistil sem že je taky démon. A víte co vůbec mi to nevadí. Ramon se po týdnu vrátil zpět, ale něco s ním nebylo v pořádku. S Ronem sme se je snažili dát do hromady, ale marně.  No, ale možná časem osud dovolí, aby byly spolu. Kdo ví? 

 

                                            THE END

 

P.S.: Do komentářů kdyžtak napište kdybyste chtěli pokračování. Misa-chan 

 - Anděl= Ramon

 - Démon= Cedrik

  - Démon= Ron

 - Anděl= George

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

petratetra,20. 12. 2012 23:52

super krasna povídka

Skvěléééé...

Safi,22. 11. 2012 18:14

Prosím prosím smutně koukám já chci pokračování plosíííííííím... .:/
Jinak moc pekná povídka proto prosím o pokračování :)

Re: Skvěléééé...

Abby,24. 11. 2012 16:01

WOW no možná neco splácám s věnováním TOBĚ... Děkuju ♥

,,,

katka,29. 8. 2012 10:17

určitě pokračování ti dva by se měli smířit

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA