Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jó ta láska... 1.část

1. 1. 2013

 Jmenuji se Michi a je mi 13let. Žiji se svými rodiči v Sapporu, kde studuji základní uměleckou školu. Chodím do osmé tř,ídy. 

 
Vypnu budík a vyhrabu se z postele. Rychle vběhnu do koupelny vyčistím si zuby a znova vběhnu do pokoje. Vezmu si svoje oblíbené modré kalhoty a černé tričko. Hodím na to teplou mikinu a jěště bundu s kožíškem. Seberu tašku, rychle seběhnu schody. V kuchyni se pozdravím s rodiči seberusvačinu a běžím na autobus. Na zastávce se vydýchám a pozdravím se s kamarádkou Moe. Upustím na zem tašku a pořádně si zavážu boty. Akorát, když zvedám tašku přijede tramvaj. S Moe nasedneme, zaplatíme jítdenky a začneme si povídat jak bylo o víkendu.  Dozvěděl jsem, že jela do Hokkaida za babičkou. Já jsem byl, akorát s našima v kině. Vystoupíme a rozejdeme se každý na jinou stranu. Já doleva a Moe doprava. Hned před sebou uvidím velkou betonovou budovu lemovanou zeleným trávníkem, který je teď posetý sněhem tak, že ani nejde vidět. Rozběhnu se k mojí spolužačce, která na mě mává z prostředka nádvoří. Přiběhnu k ní a společně dojdeme do šatny kde se vyzujeme a jdeme do třídy. Po cestě potkáme Ginina bratra s celou tou svou partou. Rozcuchá Gině hlavu a mě vjenuje pohled za který by se nemusel stidět ani samotný vládce pekel. Probodnu ho stejným pohledem a za doprovodu Giny odklusám do třídy. Hned první hodinu musíme jít ven do dílen, kde začneme sestavovat cosi ze dřeva. O přestávce se ke mně přižene Gina s prosebným pohledem. 
"No víš Michííí", začne a schválně mé jméno řekne tak nevině," nedošel by jsi do třetího patra odnést bráchovy oběd? Já nemůžu musím jít ještě učitelce pomoct s pomůckama.  Prosíííím!", pronese a zakouká se na mě psíma očima. Jen protočím oči převezmu od ní oběd a vydám se hledat tu chlupatou nádheru. Najdu ho v jejich třídě obklopeného spolužáky. Proderu se k němu a podám mu krabičku.
"Hele ty jsi ten ségry kluk co?!", zeptá se mě s úšlebkem.
" Ne! To je Kenji," řeknu a pozvednu obočí. Jen kývne a když se mám k odchodu zastaví mě jedna z holek, která po mně koukala. Zavede mě na chodbu a přirazí dveře do třídy aby nás nikd neslyšel.
" Ty jsi Michi viď?", zeptá se. Kývnu a ona pokračuje," Já jsem Kazue. Jen... víš dávej si na Rena pozor", řekne a upřeně se na mě zadívá. 
" Proč?", zeptám se nechápavě. Odpovědí je mi bouřlivý smích.
" Proč?!", zasměje se Kazue," Protože po tobě kouká. Nikdy takhle nekoukal po žádný holce ani klukovi. Myslím, že tě má rááád", pronese a poklepe mi na rameno. VYtřeštím oči a trochu se zapotácím. Kazue mě pohotově chytne.
" Hele Michi seš v pohodě?!" , zeptá s obavou v hlase. Vůbe ji nevnímám a dál přemítám nad tím slovem," Michi?! Sakra poďte sem někdo", zavolá zoufalá Kazue. Ve chvíli kdy se rozletí dveře a objeví se v nich Ren dám se na útěk. Ohlídnu se a vidím, že běži za mnou rychle otevřu dveře a vyběhnu na schodiště. Utíkám pořád dolů a u našeho patra rychle otevřu další dveře. Rozeběhnu se chodbou neohlížejíc se za sebe. Mám strach co bych tam viděl. Zahnu do naší třídy a sesypu se na židly. Připravím si na matiku a přemýšlím nad tím co mi řekla Kazue. Vůbec mi to k sobě nepasovalo. Zazvonilo. Potichu jsem si povzdechl  a začal dávat, alespoň trochu pozor. Učitel hned začne psát na tabuli příklady. Opíšu si je, ale to je asi tak všechno. Jen tupě hledím do sešitu. Zatřepu hlavou a bezradně se podívám z okna. Renova třída je zrovna venku a odhrabává sníh. Zahlédl jsem i Kazue s nějakou dívkou. Najednou se Ren podíval mím směrem a usmál se. Vypláznu na něj jazyk a začnu se soustředit na hodinu. O přestávce se ke třídě přiloudá Kazue a ta dívka. Kazue na mě zamává a usměje se. Zvednu se z lsavice a dojdu k nim.
" Ahoj Michi", usměje se", tohle je Akira", usměje se a podívá se na dívku,která se pod jejím pohledem ošije.
" To je tvá sestra?", zeptám se. Kazue se zasměje a pobídne Akiru ať jde blíž.
" Ne není to moje sestra. Je to moje kamarádka", zasměje se a poplácá mě po rameni. Usměju se a potřesu si rukou s Akirou. 
" No tak mi musíme už jít jen jsme tě přišli pozdravit", usměje se Kazue a Akira přikývne. Usmě ju se a rozloučím se s nimi. Kazue se zavěsí do Akiry a za smíchu spolu odejdou do své třídy. Vrátím se zpět na své místo a připravím si na hodinu výtvarky. Když vejde učitelka posadíme se a vytáhneme si skycáky.
" Tak žáci dnešní dvě hodiny budeme pracovat se třídou pana učitele Itishia", no to si ze mě dělají srandu," Rozdělila jsem vás na dvojice. Každý budete kreslit portrét jednoho žáka", usměje se učitelka rozzsádí nás, abychom každý seděl sám. Zachvíli se do třídy nažene vyšší třída a učitelka jim dá jména těch ke kom musí. Gina dostala Akiru, Kiro dostal Kazue, Kenji dostal vysokého hnědovlasého svalovce, nevím kdo jsou ti další, ale Sai co sedí přede mnou se usměje na blonďáka a uvolní mu místo vedle sebe. Holky jsou věčinou s holkama a já no hádejte můžete klidně třikrát. Já dostal tu chlupatou obludu. Přihlásím se.
" Paní učitelko, ale jak mám nakreslit něčí portrét, když jsem ve dvojici s godzillou?", zeptám se jí a zašklebím se na Rena. 
" Michi! Nevtipkuj a radši maluj", napomene mě učitelka a začne zapisovat do třídní knihy. Odfrknu si a zadívám se na Rena.
" Fajn. Tak se natoč drobet na pravo", zavrčím a vytáhnu si barvy. Ren mě poslechne a usadí se na židly. Vezmu do ruky černou tužku a začnu dělat rysy tváře. Musím říct, že takhle zblízka vypadá krásně. Zářivě hnědé oči, černé vlasy a vypracovaná postava. Zavrtím hlavou a dokončím mu ústa a začnu dělat oči.
" Víš Michi..." , otočí se na mě Ren, ale jen co uvidí můj pohled se zase otočí a dodá:
" Tak potom", jen přikývnu a domaluju mu oko. Vezmu si barvy a začnu obtahovat rty, oči nos a potom vše vymaluji. Zaklapnu skicák a otočím se k tašce a vytáhnu si pití. 
" Tak Michi nezašel bys po škole do cukrárny?", zeptá se Ren. Vyprsknu pití, kterého jsem se zrovna napil.
" Co?!", zeptám se nechápavě a vykulím oči. Ren se zasměje a otře mi papírovím ubrouskem  mokrou tvář. Zrudnu a odvrátím hlavu.
" No do cukrárny", usměje se Ren a zavře mi pití. Rychle vstanu a se skicákem se dovalím k učitelce. Pozvedne ke mě oči a otevře můj skicák. Usměje se a vrátí mi skicák. Sednu si zpátky  k Renovi a schovám skicák.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

----

katka,4. 1. 2013 19:49

chtělo by to další kapitolu moc se mi to líbilo . Ren pusobí sympaticky

wau...

Safi,2. 1. 2013 0:32

Pekne moc se mi libi a ten konec jeste vic tak prosim pokracko prosim prosim :-)

Re: wau...

Abby,2. 1. 2013 1:05

Už na něm pracuji =D

Re: Re: wau...

Safi,3. 1. 2013 11:06

Děkuju,děkuju,děkuju a ještě jednou děkujůůůůůůů :) si dkvělá

zaujímavé

Li,1. 1. 2013 19:41

to začína veľmi zaujímavo...už sa nemôžem dočkať pokračovania

Re: zaujímavé

Abby,1. 1. 2013 23:32

Ďakujem určite ešte tento týždeň bude

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA