Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska a 1001 problémů

27. 12. 2012

 Sedím v lavici a koukám z okna ven, nuda jako vždy, nenávidím Angličtinu a ještě k tomu toho třídního blba, samozdřejmně tím myslím učite. A to máme teprve druhou hodinu, jestli já se nezblázním, bude to zázrak. V půlce hodiny se rozletí dveře a do vnitř vletí jak na koštěti ředitelka. Další osoba, kterou bych nejradši zadupal do země. Za ni vejde menší kluk. Řéďa něco pošeptala učitelovi a jak rychle přiletěla, tak i odletěla.

 
Když ráno vstanu okamžitě vystřelím do koupelny, kde vykonám ranní hygienu. V pokoji na sebe rychle naházím nějaké oblečení než se naši vzbudí. Nechci je potkat hned ráno. Popadnu boty obuji se do svých okopaných tenisek a vypadnu z domu. Bydlíme v paneláku už od mých 7let. Sjedu výtahem do přízemí a vyběhnu na ulici. Okamžitě si to namířím na autobusovou zastávku. Koupím si lístek a nastoupím do autobusu. Dám si do uší sluchátka a zapnu si písničky. Na své konečné vystoupím a přeběhnu přes ulici ke kamenné budově školy kterou ode dneška musím navštěvovat!Zamířím do řiditelny kde mě zdrží snad celou jednu hodinu nějaká fúrie co si říka ředitelka.Když se s tou fúrií odebereme z ředitelny vedemě po kamenných schodech až do čtvrtého patra školní budovy. Vejdeme do jedné ze tříd a já ji jen rychle prolétnu pohledem.Nejvíc mě zaujmně vysoký černovlasý namakanec.Určitě bude dost nafoukanej přesný opak mě já jsem modrooký zrzek, který jen smutně poslouchá historky ostatních.
 
Zaujal mě na první pohled, má nádherné modré oči, ale vypadá docela smutně, je i dost hubený, kdybyste nás postavili vedle sebe vypadal bych jak hora. Věříte v lásku na první pohled? Doteď jsem taky nevěřil. Rozhlíží se po třídě, až se zastaví pohled na mě. Chvilku si mě přeměřuje, po chvíli jde z očí vyčíst jasný pohled na moji osobu, nafoukanec. Má to tam napsáno. Musím se usmát. Neřekl bych, že jsem nafoukaný, spíš jsem hodně majetnický a docela výbušný. Další uchcetnutí. Když se konečně rozkouká, pobídne ho učitel, aby nám o sobě něco pověděl. Byl jsem jím tak fascinovaný, že jsem nevnímel nic jiného. Z rtů přímo k zulíbání se ozvalo jeho jméno. Misaki, myslel jsem, že mě klepne. Představte si já se rozpoštěl, jenom jsem slyšel jeho hlas. Byl docela ostrý a přitom v něm bylo plno bolesti, stejně jako v jeho krásných očí.
 
Okamžitě si všimnu, že se na mě ten nafoukanej namakanec kouká a směje se. Když se rozkoukám učitel mě pobídne abych se představil." Jsem Misaki Atsuki je mi 17let. Žiji se svými rodiči nedaleko od školy. Mám sestru Yumi, která žije už sama. Jsem málo společenský", zakončím svůj proslov a rozhlédnu se po třídě kam bych si mohl sednout. Bohužel jediné volné místo je vedle toho namakanýho kluka. Učitel pokývá hlavou a začne:" Tak doufám, že se s Misakim spřátelíte. A teď kam tě posadíme. A támhle u Ryuua je místo tak si tam jdi sednout ať můžeme pokračovat", řekne a vrátí se k výkladu. Docela neochotně si vezmu tašku a opatrně se posadím vedle té hory svalů.
 
Kami-sama tomu se říká klika, sedí vedle mě. Pomalým krokem jde směrek ke mě. Na zem dopadne jeho taška a on se posadí. Natáhne k němu ruku "Ahoj jsem Ryuu, rád tě poznávám a doufám, že si budeme rozumět". Ruku příjme, ale jediné co řekne je "Jsem Misaki" a co sem vlastně čekal už od pohledu. Učitel pokračoval ve výkladu a já očima hypnotizoval mého nového souseda. Po pár minutách konečně zazvonilo a všichni se seběhly k naší lavici okouknout Misakiho. Málem jsem vyletěl sotva se ho dotkla první ruka. Ježiši asi jsem se zbláznil, vidíš už je to tady. Misaki říkal, že není moc společenský, ale nezdá se. Ze všemi si podal ruku a odpovídal na všechny otázky. Lepili se na něho jako vosy na bonbon. Asi začnu nesnášet přestávky,, jsem rád, že už zvoní. Máme matiku, matikář je ňouma a moc nevnímá. A já zase pokračuju v předchozí činnosti a to hypnotizování Misakiho. Asi už si mě všiml, protože přede mnou přistál papírek. Je na něm nepsáno "Buď tak laskav a přestaň na mě tak civět". Odepsal jsem mu něco v tom stylu, že mě to baví. Odepsal mi, že jsem vůl a namyšlenec. Usmál jsem se. Sklonil jsem se k jeho uchu a řekl"Namyšlený možná, ale zamilovaný sem určitě." a na závěr jsem mu do ucha fouknul. Zase jsem se usmál, když jsem viděl jak mírně zčervenal.
 
O přestávce se k lavici nahrnula snad celá škola nebo mě to tak aspoň připadalo. Každý mi hned podával ruku, aby se neřeklo tak jsem si s nimi taky potřásl a děkoval bohu, že už zazvonilo. Nenápadně jsem se kouknul co si Ryuu připravuje. Matika, no skvělé v té plavu. Doufám, že nepíší nějaký test nebo něco. Hned jak začne hodina mě zase ten neandrtálec začne pozorovat. Už mě to docela přestává bavit tak si ze sešitu vytrhnu papír a napíšu mu na něj vzkaz. Hned mi odepíše že ho to baví. Magor. Jo posadili mě k magorovi,cvokovi, kreténovi a všemu možnýmu. Napsal jsem mu, že je to namyšlený vůl. Najednou se ke mě sklonil a do ucha mi pošeptal, že je možná namyšlený, ale zamilovaný určitě. Jako na povel jsem zčervenal a radši se dál věnoval hodině. Vůbec jsem nechápal co ten učitel na tu tabuli píše takže jsem zaklapl sešit a začal si čmárat na ten kousek papíru. Jakmile zazvonilu zvedl jsem se, že si dojdu do kantýny na oběd, když mi ta hora svalů zatarasila cestu a přistrčila ke mě jeden sendvič. "Díky" zamumlal jsem a s radostí, že nemusím jít hledat kantýnu jsem se zakousl do sendviče.
 
Dál už jsem se věnoval hodině a po jednom očku po něm pokukoval. Musím vypadat, jak zamilovaná školačka. Najednou Misaki zavře sešit a něco si začne čmárat na ten kus papíru, jak vidím matematika mu moc nejde. Za chvíli zase zvonilo a to už se Misaki zvedal, šel do kantýny, tušil jsem to. Stáhl jsem ho zpátky a podal mu jeden svůj. S díky ho přijal a zase se posadil. Panenko Maria znám ho jeden den, ale připadá mi jako bych ho znal roky. Misaki dojedl a nasadil si sluchátka, svalil se na lavici. Naklonil jsem se k němu abych slyšel co poslouchá, k mému překvapení mu tam hrálo In The End od Black Veil Brides. Vzal jsem mu jedno sluchátko, dal si ho do ucha a na lavice jsem si lehnul taky. Otočil jsem se tváří k němu. Otočil se ke mě s pohledem "Myslíš to vážně?!" ale dál už nedělal nic. Vzájemně jsme se vpíjely do očí toho druhého. Misakimu se klížili oči a nakonec je zavřel. Zazvonilo, ale sním to ani nehnulo, postavil jsem před něho učebnici a dal mu pusu na tvář. Zrovna jsme měli Němčinu, jako volitelný předmět a tu jsem potřeboval na vysokou, takže jsem musel dávat pozor. Ruce jsem pohodlně položil na lavici a věnoval jsem se hodině. Po chvíli mě někdo škubl za ruku a přitulil sii ji k sobě. Můžete hádat třikrát kdo to asi byl. Kouknul jsem se na něho a jediné slovo které mě napadlo bylo roztomilý. Zrzavé vllasy měl rozcuchané, rty pootevřené a objímal moji ruku. Hodina ubíhala rychle a já čím dál tím míň soustřeďený jsem se jí věnoval. Opět zazvonilo a on pořád nic. S těžkým srdcem jsem ho pohladil a řekl"Misaki musíš vztávat, teď máme říďu a u té by ti to neprošlo." Misaki rozespale zamrkal a zvedl se. Pořád ve své ruce držel tu mou. Sklonil jsem se k němu jako předtím a pošeptal"Mohl bys mi pustit tu ruku, chtěl bych se napít." Misaki se na mě podíval ve stylu co to meleš. Povzdechl jsem si a podíval se na místo mého brždění. Misaki se podíval též. Nevěřícně hleděl na naše ruce. Rychle ji sundal a zčervenal. "Díky." řekl jsem pobaveně a vytáhl si pití.
 
Nasadím si sluchátka a zaposlouchám se do své nejoblíbenější písničky. Nejednou se ke mě někdo na tiskne a z ucha mi zmizí jedno sluchátko. Ryuu si rovněž položi hlavu na lavici a zkoumavě se na mě dívá. Naše oči se do sebe vpíjí. Vůbec nevím jak, ale začíná mě přemáhat spánek. Zavřu oči a nějakou náhodou usnu ani jsem necítil polibek na tvář. Po chvilce strávené spánkem se mnou někdo zatřese. Unaveně se zahledím na Ryuua a vyndám si z ucha sluchátko. "Můžeš pustit mou ruku", řekne pobaveně Ryuu. "O čem to meleš?", zeptám se ho rozespale. Ryuu sjede pohledem na moji ruku, která svírá tu jeho. Pustím ji a vytáhnu si učebnice. "Díky", řekne Ryuu a vytáhne lahev s pitím. "Chceš?ů, zeptá se. Jen zavrtím hlavou a vyjdu na chodbu. Každý se po mě otáčí doku nedojdu k automatu s čajem. Zvolím si tlačítky třešňoví a počkám něž se natočí do kalíšku. Společně s čajem se vrátím na své místo ve třídě. Jakmile zazvoní vejde do třídy fúrie a začne na tabuli psát o starověkém Egyptě. Proboha jen ať nevyučuje dějepis, protože ten mám ze všech hodin společně s výtvarkou nejradši. Otevřu si sešit a začnu si opisovat zápisky z tabule. na to jakou ta ženská má povahu je v dějepise dost dobrá. Na tabuli napíše otázky a začne si listovat časopisem. Okamýitě se na ně vrhnu, očkem zabloudím k Ryuuovi, který očividně neví co má dělat.
 
Listoval jsem si v časopisu o autech, můžu být rád,že si mě říďa nevšimla, už bych seděl po škole. Na tabuli napsala nějaký otázky, vůbec netuším co to je nějekej Egypt a Cosi mám vy víte kde. Jak vydím, tak misakimu to jde.Házím po něm prosebné pohledy tak dlouho, dokud mi nepodstrčí papírek s odpovědmi. Poděkuji, ale tak aby mě nikdo krom jeho neslyšel. Kývne hlavou, že slyšel. Po chvíli řekne říďa stop a vysbírá papíry, no vysbírá, jen ode mě a dalších pár, které samozdřejmně taky nemá dvakrát moc v lásce. Po chvíli papíry vrátí a dá mi jedničku, teda s něčí dopomocí ji mám. Usmál jsem se na Misakiho, jak nejlíp umím, ale Misaky si toho nejspíš nevšiml. Smutně jsem si povdechl a to jsem se tak snažíl. Misaki je celou hodinu zabraný do výkladu a mě si nevšímá. Po téhle hodině končíme, že bych ho pozval na návštěvu. Konečně zazvoní, vysvobození ze spáru pekel jenž se nazývá škola. Sbalím si věci a počkám na Misakiho. Konečně je hotový a jdeme domů, doufám,že půjde ke mně domů. "Nom... Misaky kde vůbec bydlíš?" "támhle" ukáže na dům vedle našeho. No ty bláho my jsme sousedi, kdybych mohl skáču dva metry vysoko. "A kde ty?" zeptá se mě. "támhle" ukážu na dům vedle jeho. "Jsme sousedi" ještě dodám. Misaki si něco zamumlá a pokračuje v cestě. "No Misaki nechceš jít ke mě?" zeptám se na další otázku a napjatě čekám odpověď.
 
"Misaki nechceš jít ke mě?", zastavím se a pořádně se nad tou otázkou zamyslím. Po chvíli dojdu k rozhodnutí, že doma stejně nikdo nebude a tak kývnu. Ryuu vypadá, že by nejradši vyskočil dva metry vysoko. Jen se usměju a následuju ho do domu. Ryuu otevře dveře a pustí mě dovnitř. Vejdu a vyzuju se ze svých bot. Ryuu udělá to samé a vede mě po schodeh do svého pokoje. Otevře mi a nechá mě se posadit na křiklavě žlutou sedačku. "Vydrž jen nám dojdu pro pití dáš si čaj nebo džus?", zeptá se, když ze sebe shodí tašku i s bundou. "Čaj", usměju se a a vysvleču se z bundy.Ryuu odejde a já se podívám na rámeček, který je položený na stolku vedle gauče. Na fotce je Ryuu a asi jeho rodina. Po 10minutách se Ryuu vrátí s čaji zpět. A nese i nějaké sušenky.
 
Udělám čaj a vezmu i nějaké sušenky. Vejdu do pokoje a uvidím Misakiho, jak pozoruje fotku naší rodiny. "Misaki tady to máš" usměju se . "Díky" usměje se taky. Chvilku si povídáme a pak se zeptá"Kde máš vůbec rodiče?". "Nom... Moji rodiče zemřeli před dvěmi lety i s mým bratrem Torim, měli autonehodu." "Oh to je mi líto." a pak se mě už na nic neptal. Prostě jsme si povídaly, já vyzvídal co má rád a co dělá ve volném čase, dozvěděl jsem se že rád jezdí na kole a poslouchá písničky, jsme na tom podobně až na to že já radši jezdím na kolečkáčích. Byl jsem docela unavený, jsem vzhůru už ode dvou. Poslední dobou mám noční můry, všechno vidím tak živě jakoby se to stalo včera, nejhorší je když vidím, jak staršímu bráchovy prorazí hlavu trubka. Můžu se z toho zbláznit. Popíjely jsme čaj, jedli sušenky, dělaly kraviny, až nás to úplně zmohlo. Opřel jsem se o postel a Misaki se mi opřel o rameno, dal do uší sluchátka. Tak jako ve škole jsem mu jedno vzal. Pořád do kola hrála písnička In the End. A Misaky při ní usnul, tak jako ve škole, bože to jsou blbý náhody, usměju se. Od té nehody jsem se nesmál tolik jako dnes. Obejmul jsem ho kolem pasu a odešel do říše snů za ním. Bylo pozdě večer. Poprvé za týden, kdy jsem se vyspal dobře. Podívám se na mobil a je docela šok když se na obrazovce objeví 01:24. Rychle vzbudím Misakiho. Jakmile uslyší kolik je hodin, začne jančit a rychle pakovat svoje věci.Když má vše co potřebuje u sebe rychle seběhne schody dolů, já somozdřejmně letím za ním. Už je venku ze dveří když na něj zavolám"Misaky něco sis tu zapomněl." "Co?" řekl a rychle se vrátil dovnitř."Tohle" řekl jsem když byl u mě blízko. Políbil jsem ho. Jakoby mnou proletěla malá jiskra. Bylo to úžasný. Misaki jen zkoprněle stál. Odtáhnul jsem se a podíval se na něho. Byl červený až za ušima. "Dobrou noc" popřeju mu a on blesku rychle vyrazí ven a přitom broukne dobrou. Když vyjdu na horu rozplácnu se na postel. Prsty si přejedu po rtech, vzpomenu si na tu sladkou chuť jeho rtů. Znám ho teprve den a jsem do něho zamilovaný až po uši. S myšlenkou na Misakiho se opět vydám do říše snů.
 
Rychle utíkám domů, kde už sedí otec a matka. "Kde si jako byl?!", zaječí máma a dá mi facku."Co si o sobě myslíš?!", zaječí pro změnu táta a uhodí mě tak, že druhou chytnu o zeď, která je tak metr za mnou. " To bylo naposledy, rozumíš naposledy, kdy si přišel takhle pozdě domů!", zaječí znova a dá mi ještě dvě facky pak jako by se nic nestalo s mámou odejdou do ložnice. Jen stěží zadržuji pláč, který se dere na povrch. Rychle vyběhnu schody a s pláčem, který propukl usnu. 
 
Ráno jsem se vzbudil překvapivě odpočatý, oblékl jsem se a vyrazil za Misakim. Potkali jsme se u jejich vchodu. "Ahoj" pozdravil jsem. "Ahoj" odvětil. Natáhl jsem ruku směrem k němu a dotkl se jeho tváře, zaskučel bolestí. Zvedl jsem mu hlavu a podíval jsem se na obtisk ruky, která se mu táhla po celé levé straně obličeje. Zatmělo se mi před očima. "Misaki kdo ti to udělal?" vzteky jsem se až třásl. Podíval se mi do očí a jemně zakroutil hlavou, že se o tom nechce bavit. Smutně jsem si povzdechl a dal mu na tvář pusu. Mírně zčervenal, ale neprotestoval, stejně jako u předchozích polibků. To jsem ovšem netušil, že nás pozoruje osoba ukrytá ve stínu záclony. Nátáhl jsem ruku a Misaki ji vzal do své. Mlčeli jsme, ani jeden nevěděl co tomu druhému má říct. Jdeme pomalu, času je dost. Achjo, už jsem vám říkal jak moc ho miluju?!
 
Jakmile jsem se vzbudil nestačil jsem skučet bolestí. Nejvíce mě, ale bolela tvář. Po nekonečném přemlouvání jsem vylezl z postele a vkročil do koupelny. Podíval jsem se do zrcadla a vykulil jsem oči. Přes tvář se mi táhla otisk otcovy dlaně. Rychle jsem si vyčistil zuby. V pokoji jsem na sebe navlík černé džíny, tmavě modré triko, mikinu přes ní bundu popad tašku z kuchyně svačinu a rychle jsem se obul a vyběhl z domu. Hned u dveří stál Ryuu. Lehce se dotkl mojí tváře, ale ten jemný dotyk bolel jako kdyby mi dal pěstí. Zaskučel jsem a vzápětí jsem se díval do očí Ryuua. Byla v nich starost smíchaná se zlobou. Zeptal se mě kdo mi to udělal, ale já jen zavrtěl hlavou a sklopil pohled. Ryuu si povzdechl a dal mi polibek na tvář. Mírně jsem zčervenal a vsunul mojí ruku do té jeho. Do školy jsme šli pomalu,ale přesto jsme pospíchali. Vyzuli jsme se svlékli si bundy a ruku v ruce šli do třídy. Všichni se za náma překvapeně otáčeli, ale Ryuu si jich nevšímal. Asi jsem se do něj zamiloval!
 
Docela mě překvapilo, že mě držel za ruku i když jsme vešli do třídy. Všichni na nás koukali no někteří nevěřícně, někteří zhnuseně, ale některým to nevadilo. Misaki sebou ošil, kouká se po třídě. Stiskl jsem jeho ruku ještě víc a šli jsme se posadit. Dneska vyučování nemáme, protože máme nějakou přednášku na téma drogy, alkohol a hazard. Do třídy přišla nižší dáma postaršího věku, zasedla za stůl a začala vykládat něco o kouření. Neposlouchal jsem. Byl jsem zamyšlený nad Misakim a taky sem přemýšlel o tom obtisku ruky. Kdo mu to mohl udělat?! Asi si všiml, že nejsem dvakrát soustředěný. Podal mi ruku a opřel se o mě. Vůbec mu nevadilo, že jsme ve třídě. Všude byla tma, protože nám něco promítala. Objal jsem ho kolem pasu, ale pořád mě to nenechalo klidným. Kdo sakra, kdo to mohl být!
 
Koukal jsem na Ryuua, který nad něčím přemýšlel. Vím asi o čem, ale nehodlám mu to říct. Bojím se, že by mě opustil a to nechci. Podám mu ruku a přitisknu se k němu. Ucítím ruku na svém pase. Pousměju se a víc jsem zmáčkl jeho ruku, zahleděl jsem se na plátno, kde se promítali různé texty a obrázky. Zrovna tam byl obrázek mozku, který byl v dlouhodobém styku s drogami. Znechuceně zavřu oři a zavrtám se  do Ryuuova ramene. Z kapsy vytáhnu MP3 se sluchátky obě si dám do uší. Ryuu mi hned jedno sebere a položí si hlavu na mojí. Začnou se mi samovolně klížit víčka a hádejte třikrát ani do dvou minut spím.
 
To snad není ani možný, on už zase spí. Musím se usmát. Je strašně roztomilej. Vtisknu mu polibek do vlasů a zaposlouchám se do písničky. Zvoní. Misaki se trhnutím probere a oddálí se od mě. Asi má strach jak by reagovali ostaní. Pohladím ho po vlasech a on se na mě usměje. Přestávku strávíme společně ve třídě. Při další hodině přednášky poslouchám tak na půl ucha je o Alkoholu. To už tu bylo tolikrát, že to nespočítám. Misaki se neklidně zavrtí a lehne si na lavice. Sice je tu už týden, jak mi řekl, ale potkali jsme se poprvé ve škole. Dneska ho asi vezmu někam do parku. Doufám, že pujde.
 
Trhnutím se probudím a rychle se oddálím od Ryuua. Usměju se na něho. Na další přednášce se mluví o alkohol, vůbec nevnímám a položím si hlavu na lavici. Chce se mi spát. Vůbec nevím proč vždyť chodím spát brzo, ale to na můj mozek nezabírá. Přinutím se zase si sednout a dávat pozor na výklad, ale nějak to nefunguje. Mám strach, že se rodiče dozví o Ryuuovi a přestěhujeme se. Nebo hůř já se budu válet pod zemí a Ryuu v nemocnici v kómatu. Povzdechnu si a zavřu unavené oči. Někdo si mě přitáhne blíž. Když otevřu oči zjistím, že si mě Ryuu vyhoupl na klín, taky, že se na mě všechny holky ze třídy koukají jako na oběť. Polknu a pohodlně se uvelebím v Ryuuově náručí. Je mi v ní tak dobře. začnu si hrát s jeho černými vlasy a přitom si prohlížet jeho tvář. Má krásně rysy. No prostě dokonalý ideál každého muže i ženy. Docela mě udivuje, že si vybral mě. Usměju se a sám od sebe ho políbím.
 
Páni, tohle se mi snad zdá. Sám od sebe mě políbil. Jak se tak rozhlížím po třídě, většina holek na něho  kouká s vraždou v očích. "Hele po škole půjdem do parku co ty na to?" zeptám se ho. "Jasně půjdu rád, jen se doma stavím pro nějaké věci". Souhlasil, jsem za to rád. Pohladím ho a dám mu letmý polibek na tvář. Škola se táhla strašně dlouho. Když jsme skončili, dotáhl jsem ho do šatny. Přezuli jsme se a vyrazili k Misakimu domů. Stál jsem před jeho domem, když se ozval křik a rána.Na nic jsem nečekal a vběhnul jsem tam. Z toho pohledu co se mi naskytl, mi tuhla krev v žilách. Misaki byl skrčený v rohu a otec do něj kopal. Přepadl mě vztek, snad jsem nikdy neměl větší. Rozběhl jsem se k nim a chytil jeho otce za ruku. Otočil se a vrazil mi facku. No tak tohle přehnal dědek jeden!
 
Přijmu Ryuuovo pozvání do parku s tím, že si jen rychle skočím domů. Vím, že je to docela riskantní, ale zkusit se má všechno. Škola trvá nekonečně dlouho. Hned jak zazvoní mě Ryuu vytáhne na nohy a běží se mnou do šatny. Obuju se a s ním zamířím i k nám domů. "Počkej tady jo. Zachvíli jsem zpět", usměju se a zapadnu domů. Hned u dveří mě popadne otec a schodí na zem. Au. Za mnou je nebo spíše bylo něco skleněného. Nad tím, ale nemám moc času popřemýšlet. Vykřiknu, když do mě táta začne kopat. Najednou rány přestanou. Podívám se na tátu a všimnu si, že mu Ryuu drtí ruku za zády. "Misaki běž si prosím do pokoje pro nějaké věci. Tady nebudeš!", procedil Ryuu mezi zuby a podíval se na mě. Trochu vrávoravě jsem vstal a odešel do pokoje. Do malé sportovní tašky jsem si dal nějaké oblečení, fotku s Yumi a pyžamo. Dál jsem tam hodil učebnice. To bylo vše co jsem si sbalil. Vrátil jsem se na chodbu, kde stál už Ryuu a pohledem probodával mého otce. Rychle jsem přeběhl k Ryuuovi a zavrtal se do jeho medvědího stisku. I když to bolelo nestěžoval jsem si. "Víte na čem jsme se domluvili", řekl s úsměvem Ryuu a přebral ode mě tašku. Podíval jsem se na tátu a rychle vyšel za Ryuuem. Odvedl mě k němu domů, hned za dveřmi mě k sobě přitiskl a ruce mi zabořil do vlasů. Zakňučel jsem bolestí. Ryuu mě od sebe odtáhl a začal mi prohmatávat hlavu. Nebudu lhát bolelo to jako čert. Najednou ruce zmizeli a já se vznašel ve vzduchu. Ryuu mě rychle odnesl k sobě do pokoje. A vzal si telefon. "Ryuu co se děje?", zeptal jsem se se strachem v hlase. Ryuu jen zakroutil hlavou a dál čekal než se ozve někdo na druhém konci. Sáhl jsem si na temeno hlavy a nahmatal něco lepkavého. Zadíval jsem se na svoji dlaň kde  na prstech zůstala.... krev.
 
Misakiho otce jsem trochu proplácl, aby si uvědomil co udělal. Misaki dojde dolů i s věcmi, chytnu ho a táhnu ke mě domů. Hned za dveřmi si ho k sobě přitisknu tak pevně, že by se většina lidí už nenadechla. Zaskučel bolestí. Opatrně jsem mu začal prohrabávat hlavu. Do prdele má ji rozbitou. Vezmu ho do náruče a opatrně položím na postel. Dojdu k telefonu a vytočím číslo strejdy. "Ahoj tady Ryuu, mohl bys ke mě prosím dojet? A spěchá to, takže to nezapomeň vzít sebou!" domluvil jsem. Položil jsem telefon a opatrně odkráčel k Misakimu. Díval se na své ruce olepené krví, tiše vzlykl. Objal jsem ho nedbajíc vlastní bolest, která mi vystřelovala od žeber, no to víte prát se s osobou s nožem v ruce není moc velká sranda. Zachvíli se ozvalo auto. Vyběhl jsem ven. "Pojď honem dovnitř,má rozbitou hlavu". Chytil jsem ho za ruku a táhl do pokoje. "Hey Ryuu kdo to je?" zeptal se strejda. "To je můj přítel Misaki, otec ho doma mlátil a má rozbitou hlavu, tak si prosimtě pohni". Sám ignoruju svoji bolest on je přednější. Strýček Misakimu zašívá hlavu a ten u toho syčí. Motá se mi hlava. Jestli to vydržím, stane se zázrak.
 
Vzlyknu a pořád se dívám na své ruce. Najednou Ryuu vstane a vyběhne z domu. Když se vrátí vede za sebou muže s lékařským náčiním. Dívám se stále na svoje ruce obalené krví a nevnímám nic než zápach krve, když mi ten muž poklepe na rameno abych si očistil ruce začne Ryuu padat. Až teď si všimnu bodné rány v boku. Vykřiknu a pomůžu lékaři položit Ryuua na postel. Ryuu namáhavě rozlepí oči a pousměje se na mě. "B-bude v pořádku? Že ano?!", zeptám se hystericky doktora a propuknu v pláč. Doktor se na měj usměje a pokýve hlavou.  Usměju se a setřu si poslední zbloudilé slzy. Ryuu znova otevře oči a přejede mi prsty po tváři. Doktor zašije ránu a pokyne mi a bych s ním šel na chodbu. "Víš Misaki, Ryuův stav není moc dobrý proto bych potřeboval abys ho pár dní pohlídal. Zvládneš to nebo mám zavolat své ženě?", zeptá se mě doktor starostlivím hlasem. "Samozdřejmně pane. Ryuu mě zachránil teď já pomůžu jemu", usměju se laskavě na doktora a vrátím se k Ryuuovi do pokoje. Tvář má uvolněnou a klidně oddechuje. "Miluju tě", zašeptám do potemnělého pokoje a lehnu si k Ryuuovi.
 
Jedno oko, druhý oko a jsem vzhůru. Zamžourám do ztemnělého pokoje a  kouknu se na budík, který sídlí na noční stolku. Překvapí mě, že je teprv 5.30 ráno. Proto se převalím na bok a praštím do polštáře vedle mě. Ozve se chrápání. Nahnu hlavu na stranu a podívám se vzhůru. Nade mnou se rozvaluje Ryuu a obvázaný bok vypadá lépe než včera. V tom okamžiku se mi vše přehraje znova v hlavě. Jako by uvnitř mě něco zvaklo a mě se všechno vyplo. Začnu přemýšlet jak se to mohlo stát. Je pravda, že mě naši často byly, ale nikdy ne do smrtícího stádia. Rychle setřu slzy a zavrtám se zpět do náruče Ryuua. V TÉ ZNOVA POKLIDNĚ USNU.
 
Poloprobuzený se otočím na bok. Zakňučím.  Ani nevím, co se včera stalo. Pamatuju si jen, že mi bylo strašně špatně po tom co přijel strejda, asi jsem omdlel.  Ale zdál se mi krásný sen, kde mi Misaki řekl, že mě miluje. Misaki se pohl a zavadil rukou o zraněný bok. Vyjekl jsem bolestí. Misaki sebou škubl a začal se omlouvat. "Nic se nestalo" usmál jsem se. "To vidím, musí tě to bolet a já ti do toho bouchám" řekl tak potichu, jak to jen šlo. "Vážně už je to v pořádku a nic mě nebolí." přitom o bok zavadím a zase zakňučím. "Aha tak teď jsi mě přesvědčil" řekl trpce. Jejda dyť se nic nestalo. Dám mu pusu, malinko zrudne a hned se mě optá co bych si dal na snídani. "Třeba vajíčka" usměju se. Misaki vyletí z postele a žene se do kuchyně. Po pár minutách uslyším křik a padání hrnců. Vyhrabu se z postele, tak rychle jak jen mi to můj bok povoluje. "Misaki stalo se ti něco?" zeptám se s panikou v hlase. Misaki odpoví, že je nemehlo a že mu spadli hrnce a tak se lekl. Spadl mi kámen ze srdce. "Co škola?" . "Tvůj strýc nás omluvil, aspoň na dva týdny do předu, prý abys to nezatěžoval" usměje se. "Aha takže menší prázdniny?" zeptám se. "Jop" odvětí.
 
"Vajíčka", odpoví Ryuu. Hned vyskočím z postele a vběhnu do kuchyně. Otevřu skříňku a hned na mě vypadnou hrnce. Vyjeknu a zachvilku už slyším jak nějaký slon běží po schodech. Hlavně, že mu říkám aby to nenamáhal. Povzdechnu si a vrátím všechny hrnce na své místo. Vyndám menší kastrůlek a hodím na něj vajíčka a otočím se na Ryuua, který si zatím posadil za stůl. Sednu si k němu a natáhnu se pro raní polibek. Rychle vstanu vyndám talíře a hodím na ně vajíčka. Vezmu je ke stolu a postavím před Ryuua. Mlsně se olízne a pustí se do jídla. "Mgs ta fik dibry", řekne s plnou pusou. Jestli jsem si to přetlumočil dobře bylo to 'Máš to fakt dobrý', začnu se smát. Ryuu na mě nechápavě koukne a dá mi pusu na nos. Lehce zčervenám a radši se věnuji své snídani. Hned co Ryuu dojí vyskočím a seberu mu talíř přímo před nosem. Trochu se mi přitom zatmělo před očima, ale určitě to nic nebylo.
 
Na snídani jsem si pochutnal. Misaki mi zebral talíř, jen co jsem dojedl poslední sousto. Trošku se zakymácel, ale nic víc se nestalo. Posílá mě, ať si du lehnout. Nešel jsem, kdyby se mu něco stalo, neodpustil bych si to. Chvíli si povídáme, mezi tím si vyměníme několik polibků. Misaki navrhne, že bysme si mohli pustit nějaký film.  Vybere komedii se jménem Kamarád taky rád. Nad názvem se zasměju, protže doslova cituju co mi říkal kamarád"Kamarád taky rád, kamarádku na lehátku" když sem to slyšel poprvé, byl jsem z toho u vytržená. V půlce filmu se mi začali klížit ori, nevydržel jsem to a usnul.
 
Hned co Ryuu usnul byla má chvíle. Opatrně a potichu jsem se vymánil z jeho náruče a rychle odběhl do pokoje si pro bundu a čepici. Hodil jsem to na sebe obul si tenisky a potichounku za sebou zavřel venkovní dveře. Podíval jsem se na recept od prášků, které mi včera Ryuuovo strýček dal a vydám se do lékárny. Pomalu jdu, když se mi najednou podlomí nohy a já spadnu přímo hlavou na zem. Pokusím se vstát a nakonec po pěti minutách se mi to podaří. Opatrně se postavím na roztřesené nohy a pokračuju v cestě. Hned jak vejdu do lékárny se mi znova podlomí kolena a tentokrát ani nespadnu při vědomí. Nevím co se stalo, ale probudilo mě otravné pípání přístrojů. Námahou rozlepím oči a zaostřím na postavu sedící na židli. Ryuu!
Pokusím se natáhnout ruku, ale nic. Co se to děje?!
 
Sedím v nemocnici. Jak jsem jen doprdele mohl usnout, tohle by se nestalo. Slzy samovolně stékají, už ani nemám sílu je zadržovat. Misaki sebou zavrtí. Zvednu hlavu a setkám se s jeho očima. Smutně se na něj usměju. "Ryuu co se děje?" zeptá se po chvíli. "Klid miláčku, si v nemocnice, spadl jsi na ulici a zlomil sis ruce. Nikdo neví, jak se to stalo, ale prý si na cestě spadl a jelo nějaké auto a ruce ti přejelo. Operace trvala něco málo přes den. A to se neví, jestli na ty ruce náhodou neochrneš". Jak tíha slov dopadá, tak se slzy zase spouští. Zvednu se a dám mu pusu. Vrátí mi ji.
 
Ochrneš. To slovo mi zní pořád v hlavě. Začnu si s Ryuuem povídat o něčem jiném abych nemusel myslet pořád na to slovo, ale vůbec se to nedaří. Po půl hodině přijde do pokoje doktor s vozíčkem " Tak pane Itsuki pojedeme na menší cvičení", usměje se a pomůže mi na vozík. Ryuua požádám aby zůstal v pokoji nechci aby měl zase starosti. Doktor mě doveze do ordinace a posadí mě na lehátko. "Dobře Misaki sundáme ti sádru a zkusíme trochu zacvičit se svaly", usměje se na mě doktor a začne mi sundavat sádru.  Po deseti minutách sundávání mi ruce dopadnou k tělu a já si znova sednu na lehátko. "Tak teď zakruť prsty na levé ruce", řekne doktor a já trochu pohnu prsty na ruce,"Zajímavé! Dobře teď to samé na pravé" zamumlá a já udělám to samé na pravé ruce. Chvíli takhle procvičujeme prsty. Pak přejdeme na ruce a já jsem pak po dvou hodinách propuštěn domů. Rychle dojdu do pokoje kde už netrpělivě čeká Ryuu. Usměju se na něj a věnuji mu dlouhý hodně dlouhý a vášnivý polibek. " Jdeme domů" , řeknu a posadím se Ryuuovi na klín.
 
"Jdeme domů! řekne Misaki. Jsem ráád, prakticky jsem tady byl nastěhovaný. Do školy sem nechodil jen jsem tady seděl, něco málo snědl a pak už několikrát jsem byl na vývrat. Ležel tu něco přes měsíc. "Dobře jdeme domů" usměju se. Misaki ze mně sleze a jde vedle mě. Asi si musel všimnou, že nevypadám zrovna fit. No má pravdu, z mých sedumdasáti kilogramů jsem klesnul na něco pod šedesát. Divím se, že se ještě udržím. Zavolám strejdovi, který pro nás přijede. Zhruba za čtvrt hodinky nastoupíme do auta a vezem se domů. Misakiho obejmu kolem pasu, bojím se, že mi opět zmizí. Přitulí se ke mě a dá mi pusu, kterou mu s radostí opětuju.
 
Když nás Ryuův strýček odveze domů. Hned co vystoupíme si mě Ryuu přitáhne do náruče a vejde se mnou do domu. Hned se mnou zamíří do pokoje kde mě stáhne do postele a přikryje. Zavrtám se mu do náruče a po pár minutách oba klidně oddechujeme. Vzbudím se něco po půl třetí ráno. Opatrně se vymáním z Ryuuova pevného sevření a odběhnu si na záchod do přízemí. Ze shora uslyším rychlé dupání toho mého milovaného sloníka a vyjdu po schodech zpátky do pokoje. Rychle vklouznu do pokoje a dělám, že spím. Po chvíli tam přiletí Ryuu docela bledý a kouká na mě jako na zjevení. "Misaki kde si byl?!", zeptám se mě starostlivým hlasem. Jen se na něj usměju a stáhnu ho k sobě do postele.
 
V noci sebou škubnu a vedle mě je prázdné místo. Vyletím z postele, jak blesk a vydám se ho hledat. Možná už jsem trochu paranoidní, ale s tím už nic nenadělám, potom co se stalo.Nemůžu ho najít a tak se vrací zpátky. Leží a dělá, že spí. Optám se ho kde byl, ale odpovědí mi je jen úsměv a stáhne si mě k sobě. Objímám ho a on mě. Dám mu pusu, no vlastně ne jen jednu. Hladím ho všude možně. Mám o něho strašný strach. Když přestaneme Misaki se mi stočí v náruči a usne. Chvíli ho pozoruju, něž i já se odeberu do říše snů.
 
Po tom co mě Ryuu přestane hladit se mu stočím do náruče a usnu. Ráno se vzbudím a přepadne mě samota. Vylezu z postele a vydám se na průzkum, kde by mohl být Ryuu. Samozdřejmě ho najdu ve vaně. Vysvleču se z pyžama a vlezu si k němu. Přitiskne mě k sobě a hluboce mě políbí. Oplatím mu polibek a nechám ho aby mi ústy začal prozkoumávat krk. Vzdychnu, když mě hryzne do ucha a následně na to místečko dá motýlí polibek. Obmotám mu ruce kolem krku a užívám si jeho péči. Sjede polibky až na hruď kde se zastaví a tázavě se na mě podívá. "Misaki jestli chceš můžu ještě přestat", podívá se na mě něžně. "Ne. Nepřestávej prosím. Pomiluj mě Ryuu," podívám se na něj stejným pohledem a políbím ho na krk.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

Nobuki ,27. 12. 2012 21:18

Hezký moc se mi to líbí... Fakt by Vám to ve psaní klapalo! =D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA