Jdi na obsah Jdi na menu
 


Narozeninová - Bratrská láska

10. 11. 2012

" Nesnáším tě", zakřičel Szayel. Bouchl dveřmi a se slzami v očím utíkal pryč.

" Já jsem ten chytřejší! Proč si mě tak dobírá? Proč mě předevšemi schazuje? Proč je na mě tak hnusnej?!", potichu mluvil sám pro sebe a utíral si slzičky.

Bylo to opravdu tak, Yylfordt si vždy před ostatními ze Szayela musel utahovat. To co začalo jako pošťuchování, skončilo vždy jako ošklivá hádka mezi těmito bratry. A přece jen to nebylo fér! Vždyť Szayel je velice chytrý a hezký, přitom jeho bratr se může pochlubit jen svou hezkou tvářičkou....mno dobře, má i pěkné vlasy... a možná i tělo, ale jinak toje vše. 

Ležel na posteli a přemýšlel o tom, proč se zase začali hádat, ale nemohlsi vzpomenout. I když svým způsobem svého bratra miloval, jenže on na něj vždy plival jen samé jedy. Ale... tenhle cit mu vlastně nic neříkal, spíš  než by k němu něco cítil... spíš... někdy.... 

" Je to svině! Ale chtěl bych ho ojet až bych brečel!" , malinko se při tom pousmál. Bylo to směšné, pomyšlení na to, že toužil po svém vlastním bratrovi. V lidském světě by si připadal jako cvok, ale tady...

" Je to strašný, ubrečený děcko!" , uchechtl se Yylfofdt. 

" Upřímně.. nechtěl bych být tvůj bratr", prohodil Ggio a hodil na blonďáka tak vyčítavý pohled.

" Je to blbeček", vyplivl další urážlivou poznámku.

" Hele Yylfe, ať je tvůj bratr, jaký je, tohle už jsi přehnal... Mimochodem s jeho zapálením pro věc a s jeho znalostmi není blbeček. Měl bys nýt hrdý na to, že máš tak chytrého bratra" vyčítal mu Ggio.

" Nebo jej alespoň přestaň urážet... to by, ale naše blond slečinka nesměla zakrývat svou hloupost", dodal Luppi a bouchl jej lehce do ramene.

" Kreténe!", vyplivl pro změnu urážku na Luppiho. 

" Všechno si to až moc zabíráte, kdyby ste věděli, jakej je to magor", obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou. 

" Kdyby si se slyšel", prohodil Ggio jako poslední pokus. 

" Ani nevíte, jak ste s tím otravní. Snad bratříček nehodlá trávit celý den posmrkávání do polštáře", možná se v něm přeci jen hnulo svědomí.

" Že by se v naší blondýně  objevila bratrská láska?" ušklíbl se Luppi.

" Sklapni!", zavrčel Yylfordt. Vstal z gauče, na kterém doposud seděl a pomalu odcházrl z místnosti.

" Nezapomeň pofoukat na čelíčko a dát mu pusinku" , zašklebil se Ggio a vyplázl na něj jazyk. Yylfordt pohodil svými zlaatými vlasi a ukázal jim prostředníček.

 

Ležel na posteli mezi hromadou polštářů a spokojeně oddychoval. Už byl v klidu. Pomalu se mu začala zavírat očka.

" Cvak!", zaskřipaly dveře, když dovnitř někdo vešel.

" Tak nic", řekl Yylfordt a pomalu mířil zpět ke dvěřím.

" Hm....", broukl Szayel a pootevřel jedno oko. " Neumíš klepat?", dodal.

" Fajn.. tak já půjdu", odfrkl Yylfordt.

" To dává smysl...", řekl sarkasticky Szayel. " Ale odpouštím ti", dodal.

" Kdo se přišel omlouvat?", dělal, jakože to nebyl jeho úmysl.

" Ty! Za to, jak jsi na mě táák ošklivý!", pousmál se Szayel.

" Možná jsem to trochu přehnal", nakousl, ale slabě.

" Trošku?!", řekl sarkasticky Szayel.

" Omlouvám se, bráško", řekl blondýn opravdu omluvně. Něžně svého růžovovlasého brášku pohladil po vlasech.

" A pusa nebude?", provokativně se zeptal Szayel.

" Až tak žhavě bych to s tou omluvou neviděl", zašeptal potichu Yylfordt.

" Pořád smutný", povzdechl si Szayel.

" Nedělej" uchychtl se Yylfordt.

" Strááášně smutný", povzdechl si znova a natáhl se na postel. Halvu položil na bratrův klín. Yylfordt jej pohladil po hebké tvářičce. Szayelovi v hlavě vyvstali velmi temné myšlenky. Navíc by mu nedělalo sebemenší problém svého bratra o něco přehnout. Silnější a chytřejší navíc  s pocitem, že by tohle jeho bratra v sebemenším ani nemohlo napadnout. Ústa se mu roztáhla v nebezpečný úsměv. Byl velice rád, že jeho praštěný bratříček je už celkem v pohodě. Naivně si myslel, že je to v pohodě. Jenomže Szayel mu za jeho "něžnou" péči chtěl náležitě poděkovat.

" Co..to k*r..." nenechal jej Szayel ani doříct, neboť byl umlčen vášnivým polibkem. Blonďák se chvilku bránil, snažil se jej odstrčit, ale nepovedlo se mu to. Szayel je prostě silnější. Tak jak se na espadu sluší a patří. Povolil stisk svých zubů a opatrně jazyk růžovovlasého nechal vklouznout do své pusy. Zkoumal hloubku bratrových úst. Plně si jej vychutnával. Pak si začal hrát i s bratrovým jazykem. Nechal se jím tak unést. Takhle jej ještě nikdy neskoumal. Možná předtím to byly jen vlasy, nehty nebo krev. Úplně se nad ním rozplýval, až zapoměl, že jej drží násilím. Povolil stisk a Yylfordt využil příležitosti a použil na obranu cero. Ne že by mu chtěl ublížit, byla to jen obranná reakce. Naštěstí tohle by Szayela nedokázalo zranit ani náhodou.

" Co si jako myslíš, že děláš blbe?", zasyčel Yylfordt.

" Zkoumám nepoznané", zavrněl, chytil mu ruce za zády a tlačil jej na postel až moc silně. Yylfordt ztěška dýchal. Szayel jej  tlačil na postel až moc silně.

" Když slíbíš, že budeš hodný bratříček, pustím tě", zavrněl Szayel a druhou ruku přesunul na zadek staršího z nich, opatrně stahoval jeho kalhoty. 

" Nech mě na pokoji!", zasyčel Yylfordt.

" Ale proč? Takovou příležitost bych si nemohl nechat ujít", zazubil se růžovlásek. " Příležitost ojet svýho velkýho brášku", dodal.

" Jsi psychopat! Totální magor!", vyprskl blondýn.

" Hm... samozdřejmě a jsem na to pyšný", řekl Szayel a přitlačil bratra víc na postel. Chudáček se téměř dusil.

"Máš poslední příležitost", usmál se.

" Nech mě kruci jít", zašeptal Yylfordt.

" Jak tedy chceš", Szayel jej ztrhl z postele a praštil jím o zeď. Yylfordt spadl na zem do kleku. Rozkašlal se, po chvilce se, ale nadechl.

" K*rva, co to jako mělo bejt? Chceš mě zlikvidovat?", křičel na něj blondýn.

" Ne, chtěl jsem si jen užít svého bratra, ale to není tak špatný nápad. Mohl bych tě zabít a pak si užít s tvou mrtvolou", zavrněl

" Úchyle!", vyštěkl znova další urážku. Chtěl se zvednout a odejít, ale nešlo to. Nohy ani ruce ho neposlouchaly.

" Marný pokus Yylfe!", zasmál se a z kapsy vytáhl "panenku" svého bratra. Tomu hned došlo, že nemá možnost útěku.

" Ty se mnou ještě rád půjdeš", zavrněl a olízl si rty.

" Donutíš mě za pomoci panenky likvidováním mých orgánů?", zeptal se znechuceně starší.

" Proč bych si tě ničil?", hodil řečnickou otázku. Položil si panenku na dlaň a přitiskl jeden prst tam, kde by měla mít panenka rozkrok.

"Nebude třeba ubližovat ti. Sám a dobrovolně mi ještě roztáhneš nohy", šklebil se a stále  víc vyvíjel tlak na látku panenky. Yylfordt cítil docela silný tlak ve svém vzrušení. Sice tomu ze začátku nevěnoval pozornost, ale teď už to bylo cítit a hodně! 

" Baví tě to moc?", zeptal se Yylfordt.

" Ani ne.. ne tak jak by mohlo, i když mě to opravdu vzrušujuje", odpověděl hlasem, ze kterého by se někomu zvedal žaludek a jiným sbíhaly sliny na...

" Mně to nebaví!", odfrkl si starší a dál nečinně seděl ani sám nemohl odstranit to napětí v jedné z jeho částí těla. Szayel hodil panenku na postel, ale docela jemně, takže Yylfordt necítil moc velkou bolest, když dopadla. Šel pomalu za svým blonďatým bráškou. Vzal jej do náruče. Už i na něj šly touhy. Vlastně byl roztoužený pořád. položil jej na postel. Yylfordt zničeho nic začal zase vnímat končetiny. Ale na útěk ani nepomyslel, neboť  svému uchylnému bratříčkovi dal němně souhlas. Szayel už vesele sundával horní část oblečení, aby obnažil dokonalou hruď a začal jí obdarovávat vášnivými polibky následovanými zarudlými cucfleky. Yylfordt začal rychle dýchat. Krev mu začala proudit na jiné místo, než do hlavy. Tlak v jeho kalhotách začal být jen málo sbesitelný. szayel se pomalu vydal k bratrově bradavkám, kterým se věnoval trochu déle, než přešel k jeho klíčním kostem, se kterými  si hrál zuby. Postupně se dostal i k jeho krčku. Staršímu bráškovi unikl z rtů docela tichý sten. 

" Věděl jsem že se ti to bude líbit", zavrněl vědec u jeho ucha, než jazykem obkreslil jeho konturu.

" Tss.. víš co, radši sklapni!", okřikl jej starší.

" Takže líbí!", usmál se Szayel znova. Než se posunul trochu níže, aby mu mohl sundat kalhoty.

" Takže tebe to nepřešlo!",špitl blondýn.

" Co sis myslel?", ušklíbl se Szayel.

" Ty jsi byl vždycky umanutá mrcha!", připomenul Yylfordt jeho poněkud sobecké chování

" Že sis nezvykl za tu dobu", zašklebil se na něj. Stáhl mu kalhoty a i se spodním prádlem a hodil to někam pryč. Před ním se tyčila chlouba jeho bratra v celé své kráse. Byl to lepší pohled, než si kdy představoval. A to že na svého bratra myslel už hodně dlouho. Taky byl první, koho si představoval, když si to dříve i teď dělal sám a nejednou denně.  Szayel mu roztáhl nohy a sám se vměstnal mezi ně. Něžně vzal do úst bratrův úd a začal jej dráždit. Přejížděl jazykem nahoru a dolů po celé jeho délce, pak jej vzal do pusy celý. Dráždil jej v nesnesitelně pomalém tempu. Yylfordt  se neudržel a udělal se do pusy svého bratra. Pak se zvedl do sedu, aby si mohl přivlastnit jeho rty. Přisál se na ta horká ústa. Snad ani nevěřil, že to dělá z vlastní vůle, ale potřeboval to. Ochutnával vlastní sperma. Szayel jej nechal spolknout téměř vše. Ona bílá tekutina jim stékala od koutků až k bradě, kde se drobné potůčky zastavily, aby jako drobné kapičky ulpěly na obou dokonalých tělech. Szayel jej nechal přebrat kontrolu. nechal Yylfordteho, aby si hrál s jeho jazykem, přičemž sám prsty skryl v té úžasné zlaté hřívě a tiskl se na něj. Yylfordt rozpojil polibek. Jazykem očistil zbytky spermatu na růžovovláskově obličeji a pak si sám otřel rty. Potom převrátil svého bratra na záda, chtěl být ten nahoře, ale byl stráášně naivní. Szayel chtěl být ten, kdo si jej vezme jako první. Chtěl si zkusit jaké je to, být ve svém starším bratrovi. Szayel chytil Yylfordta za boky a převrátil jej do původní polohy. Když byl nad ním, roztáhl mu nohy, naslinil si prsty a dvěmi naráz do něj vniknul, aby si jej roztáhnul. Chvilku si v něm hrál. Snažil se najít jeho prostatu. A našel. A když po ní přejel prsty, donutil svého bratra sténat. Natáhl se k němu a zakousl se do blonďáčkova ramene. Kůži mu nepoškodil, ale bolelo to. Už se ani nepokoušel tlumit svoje dost hlasité steny. Přidal další dva prsty, než je začal roztahovat od sebe. Ještě  jej něco napadlo. Volnou rukou se natáhl pro ruku svého bratra. Naslinil jeho prsty. Následně je navedl na jeho vlastní vstup. Yylfordt v sobě ucítil další dva prsty. Už jich v sobě měl celkem šest. Myslel si, že už to nevydrží a pokudí se znova utéct, ale za okamžik jej to přešlo. Jen z toho důvodu, že by stejně proti  němu neměl šanci a taky proto, že se mu to až moc líbilo, na to aby se toho pocitu vzdal. Ještě víc roztáhl nohy, aby oba měli k jeho vstupu lepší přístup. Szayel jimi ještě chvíli pohyboval než jejich prsty vatáhl a strčil si je do pusy. Hrál si s nimi.Užíval si to. Věděl, že není první, komu bylo ctí zprznit jeho bratra, ale aspoň se dočkal. Oběma rukama jej chytil za boky, aby mu neutekl a opatrně do něj vnikl. Yylfordteho to vůbec nebolelo kvůli táák důkladné přípravě.

"Szay...", vzdychl bráškovo jméno a přirazil proti němu. V hlavě se mu vybavovaly vzpomínky na to, když byli oba malí. Jak na sebe pořád byli nalepení, jak se k sobě tiskli, jak si hráli, jak se mazlili. I když byl starší, dřív měl svého bratra hrozně rád. V puberně se, ale něco změnilo, začali dospívat a potom... když se zase setkali v Las Noches, nemohli se ani vystát. Bylo to proto.... bylo to vlastě proto, že záviděl Szayelovi jeho inteligenci, jeho sílu... navíc jej štvalo to, že ho už nikdy nebude mít pro sebe. Szayel začal s prudkými a rychlími pohyby, čímž  vyrušil bratra z hlubokých myšlenek.

" Bráško... ani.. nevíš,... jak...jak mě to mrzí", dostal ze sebe Yylfordt mezi vzdechy.

" Hmm... co tě tak mrzí?", zeptal se Szayel.

" Že jsem tě nemohl mít už dřív", odpověděl a přitáhl si ho k dalšímu polibku. Szayel se odtáhl.

" Oprava. Mrzí tě, že JÁ si tě dřív nevzal", konstatoval.

" Mohlo to být i naopak", podotkl Yylfordt. 

" Ani ne, to bych si neužil jako v týhle pozici", odporoval mu Szayel," ale příště si to můžeme vyměnit", dodal.

" Jaký příště?", zamručel blonďák. Szayel už to nevidržel. Sevření svalů toho úžasného těla kolem jeho vzrušení byl úžasný a on byl už tak brustrovaný. Prohnul se v zádech a udělal se do svého brášky. Když ucítil to teplo v sobě, taky to nevydržel a dostal se ke svému již druhému vrcholu. Potrýsnil zak svoje i bratrovo bříško. Szayel se na něj natiskl a spokojeně oddychoval po prožitém a tak vytouženém orgasmu. Yylfordt se usmál. Objav svého bratra. Připadal si jako kdysi, ale bylo mu to příjemnější mnohem víc. Už měl zase potřebu se o něj starat a opečovávat ho jako kdysi hódně dávno. 

" Promiň byl jsem na tebe fakt hnusnej!", omlouval se růžovovláskovi.

" To je dobrý", řekl s úsměvem a políbil ho na čelo.

" Už si mi to vynahradil. Příště, až mi zase budeš nadávat, víš, jak mi to vynahradit", Yylfordt věděl, že mu jeho nadávky vadit nebudou, když mu to bude vynahrazovat takhle. Pohladil jej po vlasech. Už by měl asi jít, ale vždyť jeho mladší bráška usnul. Takhle ho tu samotného nechat nemůže. Víc se k němu natiskl, vnímal jeho dech a tlikot srdce. Jak nádherný pocit!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

,,,,

katka,14. 11. 2012 9:44

bezvadný , ta panenka hmm supr

*o*

Nobuki-chan,13. 11. 2012 20:54

Všechno nejlepší... Bylo to hrozně moc vtipný a krásný.. Skvělá práce Chibi. Těším se na další povídky

:'(

Chibi,12. 11. 2012 19:00

Všechno nejlepší kočko škoda že nemůžu být u toho až budeš slavit. no dárek už si dostala takže... :'( je mi líto že tam s tebou nemůžu jet... Snad si to v paříži užiješ tvoje Chbi

P.S.: Moc mi chybí psaní i čtenáři. Je to tu divný. Nutí nás tu nosit děsný uniformy!!!! Já chci svoje džíny a conversky!! Miluju těěěě :*****

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA