Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka pro Katy-chan aneb slaďárny nejdou nikomu ( Chladný zachránce 1/2)

29. 8. 2013

 Chladný zachránce

 

 

POSTAVY: 

 

 

Kaito Ateara

 

Ren Mizawa

 


 

 

Kaito:

 

 

,, Cožé?!" vytřeštím na svoji milující matinku oči.

,, Slyšel jsi! Kaito pochop, že my nabídli lepší místo a budu mít i vyšší plat," s povzdechem si sedne vedle mě.

,, Ale proč musím pryč i já?" udělám na ní psí oči.

,, Protože tu nemáš u koho zůstat. Neboj, uvidíš, že se ti bude v Sapporu se ti bude líbit," řekla a povzbudivě se na mě usmála. Jen jsem kývl a vstal.

,, Měl bych si asi začít balit viď?" kouknu na ni. Jen kývne a opustí pokoj.

 

Po osmi, OSMI hodinách jsme měli vše sbaleno. Nastoupil jsem do černého Porsche.

,, Za jak dlouho tam budeme?" zeptám se mámy, zatímco si hledám sluchátka.

,, Asi za čtyři hodiny bychom měli být u našeho nového domu," koukne na mě. Kývnu, že jsem slyšel a do uší si dám sluchátka. V mp3 si nastavím opakování písniček a začtu se do knížky.

Ta knížka mě začne docela bavit, když mi někdo poklepe na rameno. Vzhlédnu a vyndám si jedno sluchátko.

,, Jdu si koupit kávu. Chceš něco vzít?" zeptá se mě mamka. Zavrtím hlavou a dál se věnuji čtení. Po pár minutách do auta nasedne i mamka a my opět vyrážíme.

Jsem úplně zažraný do knížky, když mi mamka strhne sluchátka.

,, Už jsme tady," usměje se. Otevřu si dveře a vystoupím z auta. Z kufru si vezmu tašku s notebookem, kterou si přehodím přes rameno.

,, Vítej doma," pokyne mi se zářivým úsměvem mamka. Vejdu do dveří dvoupatrového domku.

,, Kde mám pokoj?" zabručím.

,, Poslední dveře napravo," ukáže na schody. Pomalu se tam vydám, stejně pomalu otevřu i dveře. Úžasem otevřu pusu.

Pokoj je vymalovaný křiklavě žlutou barvou, kromě jedné zdi, na které je namalovaná krajina se sakurami.

,, Kaito! Pojď si nanosit krabice do pokoje," zakřičí mamka.

,, Už jdu!" křiknu a vyběhnu z domu.

,, Tyhle krabice by měli být všechny tvoje," ukáže mamka na pět krabic a začne ukazovat stěhovákům kam, co patří.

 

Ren:

 

 

,, Hino! Teď nemám čas!" křiknu na svoji starší sestru a zabouchnu se v pokoji.

,, Baka!" křikne a zavře se u sebe. Jen se ušklíbnu a vykouknu z okna. Tiše jako myška se proplížím kolem Hinina pokoje a běžím za mamkou do kuchyně.

,, Ahoj mami," nakouknu jí přes rameno.

,, Ježíš! Málem jsem z tebe měla infarkt!" nadskočí leknutím.

,, Těch už tu bylo!" zasměji se ,,On se vedle někdo stěhuje?" seberu jí jednu sušenku.

,, To ani nevím. Počkej, dopeču sušenky a ty jim je tam odneseš," ukáže na mě a pleskne mě po ruce. Kývnu a vezmu ještě dvě pro Hinu.

,, Hino?" zaklepu na dveře.

,, Nii-chan," rozzáří se jí oči.

,, Mám pocit, že vítáš spíš ty sušenky," povzdechnu si a vstoupím do tmavě červeného pokoje.

,, No to si piš, že vítám moji potravu radši než svého blbého brášku," uculí se.

,, Nevíš, kdo se stěhuje vedle?" kouknu na ni.

,, Sexy zajíček se svojí mamkou," drcne do mě loktem. Zčervenám. Ségra jako jediná ví o mé orientaci. Naštěstí si to nechává pro sebe.

,, Rene! Sušenky!" zaklepe mamka na dveře.

,, Už jdu," křiknu a zvednu se.

,, Držím palce," mrkne na mě Hina.

,, Sklapni," vypláznu na ni jazyk. Dole si od mamky vezmu už nachystaný koš se všeli jakými věcmi.

 

,, Když budou chtít pomoct, tak jim pomůžeš jasný!" podívá se na mě.

 

,, Slušné vychování především," kývnu hlavou. Mamka mi otevře a popostrčí mě. Rozejdu se po chodníčku k vedlejšímu domu.

 

,, Dobrý den," usměji se na mladou ženu ve dveřích.

 

,, Ahoj," podá mi ruku. Stisknu ji.

 

,, Mamka Vám posílá nějaké sušenky," ukážu na koš.

 

,, Děkujeme," ukloní se, ,, Mohl by jsi mi prosím pomoct s těmi krabicemi? Musím je ještě dát do kuchyně," ukáže na šest krabic.

 ,, Jistě jen si vezmete ten koš," dám jí koš do náruče a vezmu krabici.

 

,, Tahle je Kaita v patře, poslední dveře napravo," ukáže nahoru, ,, Vem mu ji tam," koukne se na mě.

 

,, Žádný problém," usměju se a vydám se po schodech nahoru. Položím krabici na zem a zaťukám na dveře.

,, Mami nemám jednu kra....," podívá se na mě a pohledem sklouzne na krabici u mých nohou.

,, Kaito?" zeptám se a vezmu krabici do rukou.

 

,, Jo.. teda děkuji," ukloní se.  

 

,, Neni zač," usměju se a položím krabici. Natáhnu k němu ruku, ,, Ren. Těší mě! Doufám, že budeme dobří kamarádi," a možná i něco víc. Dodám si v hlavě.

 

Kaito

 

 

,, Ahoj, já jsem Kaito," usměju se na něj. Má krásný úsměv.

,, Chtěl by jsi s něčím ještě pomoct?" zeptá se mě.  

 

,, Mohl... Mohl by jsi mi pak pomoct se zapojením počítače?" kouknu se na něj.

 

,, Jasně. Jen dojdu pomoct tvé mamce a hned jsem tu," kývne hlavou a odejde. Otevřu obří skříň a začnu si do ní zkládat oblečení, které jsem tady našel a ještě to, které jsem si přivezl.

 

,, Tak jsem tady," nakoukne do dveří.

 

,, Přesně na čas!" zasměju se.

 

,, To já umím nejlíp," usměje se.

,, Dobře takže.. mohl by jsi mi ho zapojit? Já mám teda ještě notebook, ale ten je mamky. Já na něm mám filmy a tak," ukážu mu krabici.

 ,, Samozřejmě! To nebude problém. Řekne a začne si vyndavat kabely. Po půl hodině mi ho spokojeně zapne.

 

,, Kdyby něco tak stačí hodit kamýnek na protější okno," ukáže mi.

 

,, Děkuju! Děkuju!" skočím mu kolem krku.


 

Ren:

 

Obejmu ho kolem pasu a hlavu mu dám na rameno.

 

,, Já...," chce něco říct.

 

,, Už musím jít," zamumlám a vyvleču se z jeho objetí.

,, Poč.." uslyším ještě, ale to už bouchám dveřmi. Rychle se rozejdu domů.

 

,, Tak?" vykoukne z pokoje sestra.

 

,, Nefungovalo by to," zavrčím a zavřu se v pokoji. Podívám se z okna a rychle zatáhnu závěsy.

 

Celý den dělám, co můžu jen abych se vyhnul pohledu na okno. Dokonce jsem si uklidil!

 

Večer do sebe rychle naházím výbornou večeři a zapadnu do koupelny. Když jsem konečně umytý obleču se do pyžama a zalezzu do postele.

 


* Next day ˆˆ *

 

 

 

 

Ren:

 

 

Ráno se vzbudím dost brzo. Dojdu spáchat ranní hygienu a pak si na sebe vezmu černé úzké džíny, bílé triko s potiskem a černou košili.

 

,, Dobré ráno,” pozdraví mě mamka, která už se otáčí kolem sporáku.

 

,, Dobré,” zívnu ještě ospale.

,, Tady máš,” dám mi talířek s vaflemi a marmeládou.

,, Děkuju,” kývnu hlavou a sednu si. Rychle do sebe naházím jídlo, dám talíř do dřezu, zajdu si do pokoje pro tašku, obuji se a vyjdu na nádraží. Dojdu tam akorát. Koupím si lístek a nastoupím do metra.

,, Ahoj,” ozve se za mnou. Ohlídnu se. Za mnou stojí Kaito.

,, Ahoj,” zavrčím. Kaito se se smutným pohledem stáhne. Povzdechnu si. Na další stanici vystoupím. S Kaitem za zády dojdu do školy. Hned u brány uvidím svoji partu.

,, Nazdárek lidi,” zvednu ruku na pozdrav.

 

,, Čau,” pozdraví mě všichni.

 

,, Mladý maso! Ještě jsem ho tu neviděl,” ušklíbne se Kira.

 

,, To je můj nový soused,” protočím oči. Kluci se na sebe ušklíbnou.

,, Už musím na hodinu. Tak zatim,” mávnu a rozejdu se do třídy.

 

 

 

Kira:

 

Mlsně se olíznu a odpojím se od party. Stoupnu si za zeď u řiditelny a čekám na nováčka.

 

Po hodině konečně vyleze z řiditelny a rozejde se do třídy.

 

,, Tak pojď Kaito,” ozve se nějaký učitel a zatáhne ho do třídy. Zavrčím.

 

Ren:

Nějak přetrpím školu a vyjdu.

 

,, Ahoj," ozve se někdo za mnou. Otočím se.

 

,, Ahoj," řeknu sklesle, když se za mnou objeví Kaito. Znova se rozejdu a nevnímám ho. Zapadnu domů a okamžitě si to namířím do pokoje. 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pokráčko?

Safi,29. 9. 2013 18:14

Super začátek...no jsme zvědavá jak to dopadne, takže by to chtělo to pokráčko :)) tak šupky sem s ním ;)

:)

Nicol,13. 9. 2013 20:55

Moc pěkný a hezky se to vyvíjí. Těším se na pokračování

Katy-chan,11. 9. 2013 15:53

Knyááá!!!
Děkuju lásko za věnování této povídky mojí maličkosti!!!
Vůbec nevadí, že jsem si musela počkat, já jsem strašně ráda!!!
A teď k povídce.... je to přesně to co mám ráda a zatím se to vyvíjí více než zajímavě!!! :3
A ooravdu mě zajímá, proč si myslí, že by to mezi nimi nefungovalo... takže vyčkávám napjatě pokračování :*

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA