Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.díl

2. 10. 2014

                          Večeře
Seiji
,,Ahoj! Už jsem doma," zakřičím, i když vím, že mi nikdo neodpoví, jen co zaslechnu hádku z obýváku. Už zase. Proběhne mi hlavou.
Hádky mezi Keijim – mým dvojčetem a jeho přítelem Yuichim. Hádají se a pak se umiřují. Už mě to unavuje. Zamířím do kuchyně, abych našel něco na zub, když zaslechnu část věty.
,,...nezajímá mě to! Je konec. Nenávidím tě!" zakřičí Keiji a proběhne kolem mě do koupelny.
,,Keiji!" objeví se na chodbě Yuichi.
,,Měl bys' jít!" řeknu ledově a vyprvodím ho pohledem. Hned jak za ním zaklapnou dveře, běžím ke koupelně.
,,Je pryč," zaklepu na dveře a čekám až Keiji vyleze.
,,Dnes jdeme k sousedům na večeři."
,,Nemusíme tam chodit," obejmu ho, když vyjde.
,,Ale mi půjdeme," oznámí mi a opustí mě. Něco zabručím a jdu k sobě, kde se obléknu. Seběhnu dolů, kde už čeká Keiji.
,,Vypadáš hrozně," prohodím.
,,Děkuju," probodne mě pohledem a vezme klíče. Následuji ho.
Zastavíme se před domem, kde jsem se dneska loučil s Usuim. Zarazím se, ale nedám to na sobě nijak znát. Keiji zazvoní a nám otevře vysoký blondýn .
,,Vítejte," usměje se a pustí nás dovnitř. Rozhlédnu se. Všude visí fotky ze všelijakých koncertů a představení. K jedné přejdu a pozorně se na ni zadívám.
Je na ní Usui, který je s úsměvem zahleděný na toho dlouhána, který nám otevřel. Osamu – jak se nám hostitel představil nás zavede do jídelny, kde už kraluje maká dívenka.
,,Moc mě těší! Já jsem Akemi, ale klidně mi říkejte Kem," usměje se na nás a potřese nám rukou.
,,Těší mě jsem Hiroki," přijde do kuchyně kluk se zelenými vlasy. Jako další vejde vysoký chlapec, který majetnicky objímá menšího klučíka kolem pasu.
,,Ryo a tohle je můj přítel Takumi," usměje se na nás a natáhne ke mně ruku. Stisknu ji s křečovitým úsměvem. Najednou se ozve mlasknutí. Otočím se za zvukem a vidím jak si další blonďák tře tvář a s ublíženým výrazem kouká na Akemi.
,,Jsem Yukio a Akemi je moje mladší sestra," usměje se na nás. Nakonec přijde Usui. Zaraženě se na mě podívá.
,,S-Seiji?" vytřeští oči.
,,Těší mě jsem Keiji," začne mu Keiji třást s rukou div mu ji neutrhne. Uchechtnu se a přejdu k nim. Obejmu Usuiho kolem pasu a věnuji mu malý polibek.
,,Ahoj lásko," usměji se zářivě.
Zasedneme ke stolu a Akemi před nás položí talíře s polévkou. Popřeji dobrou chuť a dám se s chutí do jídla.
Zakuckám se, když mi Usui přejede nohou po lýtku. Následně polévku i vyprsknu, když se na mě čertíkovsky usměje a nohou popojede výš.

Keiji
Potom co Seiji vyprskne na Usuiho polévku, začneme se všichni chichotat.
,,Omluvte mě, půjdu se převléct," zamumlá Usui a vyletí z kuchyně. Drcnu do Seijiho loktem, aby šel za ním.
,,Keiji? Jak dlouho tady bydlíte?" zeptá se po chvilce Akemi.
,,Půl roku, jeli jsme sem hrozně narychlo."
,,A ukázal by jsi nám kudy do školy?" ozve se prozměnu Osamu.
,,Jestli budete chtít, můžete jít s námi už ráno, ale je problém v tom, že nevím kam chodíte na školu," začnu.
,,No to bude asi trochu problém," řekne Osamu. ,,Akemi, Takumi a Hiroki chodí na uměleckou školu. Yukio a Ryo chodí na práva. Já a Usui chodíme na hudební školu," dopoví.
,,Práva jsou na druhé straně města."
,,Ale to budu daleko od Rya," zašeptá smutně Takumi. Nechápavě se na něj podívám. Akemi zavrtí hlavou a naznačí, abychom se o tom nebavili. Najednou Takumi zbledne. Ryo se s ním rychle zvedne a odvede ho pryč z místnosti.
,,Keiji.. asi bych neměla, ale Takumi je silný bulimik," zašeptá zničeně Akemi. Chápavě kývnu a zahledím se směrem, kterým ti dva odešli. Ryo a Takumi se musí hrozně milovat. Tak jako já a Yuichi.
Ne!
Okřikne mě moje mysl. Smutně se pousměji. Když se všichni vrátí nandá Osamu na talíř kuře s rýží.
,,Usui tu nebyl?" ozve se překvapeně Hiroki.
,,Toho sis' všiml až teď? Trochu moc pomalý ne Hiroki?" ušklíbne se Yukio
,,Aspoň, že nejsem jako ty. Pán 'Já vím všechno nejlíp'" odpoví mu Hiroki.
,,Tak dost vy dva! Možná spolu nejste v dobrém, ale máme hosty, tak to nevytahujte!" naštve se Akemi.
,,Nějak mě přešla chuť," zamumlá Hiroki a se slzami na krajíčku uteče nespíš k sobě.
,,Chtěl jsem se zeptat," začne rozpačitě Osamu. ,,Nechtěli by jste přijít jako V.I.P. Hosté na náš poslední koncert?" dokončí a podívám se na mě.
,,Rádi přijdeme," odpoví Seiji a mrkne na Usuiho. Tak to vypadá zajímavě.

Hiroki
Vyběhnu schody do patra a zabouchnu za sebou dveře od svého pokoje.
Jak mi to mohl udělat? Jak?!
Ptám se v hlavě pořád dokola.
• Minulost •
Skočím na záda Yukiovi a políbím ho na ucho. Zatočí se semnou a nechá mě slézt na zem.
,,Ahoj zlato, jak se máš?" zeptá se a pohladí mě po tváři.
,,Skvěle," zavrním. ,,Tak kam půjdeme?" zeptám se nedočkavě.
,,Nech se překvapit," zasměje se a vede mě k budově na konci města. Slyšel jsem o ní. Prý to jsou skvělé lázně! Yukio něco řekne na recepci a donese nám dva župany.
Převlékneme se a vejdeme. Málem mi spadne brada z toho, co vidím. Všude horká jezírka a potůčky. Mezitím plno rostlin.
,,Tak proto ty plavky," usměji se. Dojdeme k jednomu z jezírek. Yukio si sedne nakámen a natáhne ke mně ruce.
,,Líbí se ti tu?" usměje se v očekávání.
,,Je to nádhera, ale muselo tě to stát spoustu peněz!" kouknu na něj jedním očkem.
,,Pro tebe všechno," políbí mě. S radostí mu začnu polibek oplácet. Odtáhneme se od sebe. Opřu se o něj a vychutnávám si ten klid.
Když po třech hodinách vyjdeme na ulici je už tma
,,Asi si měl být už doma co?" koukne Yukio na hodinky
,,Nevadí. Pochopí to."
Yukio přeze mě přehodí svoji bundu a chytne mě za ruku. Jdeme spolu pomalu ke mně domů. Před naším domem mě chytne do náruče a políbí na rozloučenou. Po polibku se rozloučím a zapadnu domů. Ještě mu rychle zamávám z okna a jdu si lehnout. Kdybych se, ale ještě podíval, viděl bych jak se Yukio líbá s postavou, která vyšla z domu naproti nám.
Ráno se vydám rychle do školy. Když přijdu k bráně vidím jak se Yukio objímá s klukem, který bydlí naproti nám. Schovám se za zeď, odkud na ně dobře vidím. Chvilku se ještě objímají. Nakonec se vášnivě políbí a rozloučí se. Kluk odejde a Yukio se opře o bránu čekajíc na mě. Pomalu se vydám jeho směrem s křečovitým úsměvem a slzami na krajíčku.
Jestli si myslí, že mě bude podvádět tak je na omylu! Skoncujeme to rychle a bezbolestně!
Když mě Yukio spatři usměje se a rozpřáhne náruč. Dojdu k němu a dám mu pořádnou facku až to mlaskne. Nechápavě se na mě podívá a drží se za tvář. Dám mu ještě jednu a odkráčím do šatny.

• Přitomnost •
Někdo zaklepe.
,,Dále," zamumlám a dál se dívám do stropu.
,,Hiroki omlouvám se! Pojď se na najíst, prosím." nakokne Yukio. Poslechnu ho.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář