Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.díl

2. 10. 2014

 Minulost

 

Akemi

 

Podívám se na doktora a vezmu si od něj prášky proti bolesti.
,,Na shledanou," rozloučím se a vyjdu z ordinace. Dva týdny jsem si poležela v posteli, kvůli komlikované zlomenině nohy. Naštěstí byly prázdniny a já zameškala jenom jeden den školy. Ten dnešní. Dojdu domů, kde se najím. Nějak se osprchuji a zalehnu do postele.
,,Akemi!" zavolá na mě máma ze zdola. Rychle na sebe natáhnu triko a dopajdám dolů. Obuji si botu a vezmu do ruky berle. Odveze mě do školy a rozloučí se.
,,Pa zlatíčko," dá mi pusu na tvář a rozjede se. Mávnu jí a jdu do šatny. Pozdravím se s pár přáteli a zamířím k učitelce tělocviku, abych se omluvila. Hned potom pospíchám – jak jen to se sádrou jde do třídy.
,,Akeminečko!" skočí mi kolem krku Mey – moje nejlepší kamarádka. Usměji se na ni a sednu si do lavice. Hned mi podá sešity na opsání.
,,Děkuji," dám se do opisování. Napůl ucha ji, ale poslouchám.
,,Poslouchej pořádně!" nafoukne se. Zasměji se.
,,Jen počkej," udělá uraženou. Nějak přetrpím školu a pomalu se vydám domů.
,,Nazdar sestřičko! Jak jsi se měla?" zastaví mě Yukio a vezme mi tašku.
,,Tss," pohodím hlavou a přidám do kroku.
,,Ty se pořád zlobíš?" zvedne překvapeně obočí.
,,Ty hulváte! Ta mp3 byla nová a ty jsi mi ji utopil!" zařvu na něj až se po nás lidi otočí. Seberu mu tašku a zrychlím, jak jen to jde. Yukio mě dožene a jde se smíchem vedle mě.
Nenechám se vytočit! A nenechám!
Doma si sednu k obědu a v klidu se najím. Opláchnu po sobě talíř a jdu k sobě si udělat úkoly. Pak se převléknu a jdu si s knížkou sednout na zahradu.
    Yukio   ,,Pozor!" zakřičím a narazím do svého spolužáka.    ,,Co děláš?!" zeptá se mě naštvaně. Jenom se ušklíbnu a vezmu si skateboard.    ,,Ahoj mami," dám jí pusu na tvář a vejdu do domu. Vejdu a ohřeju si jídlo. Rychle to do sebe naházím a běžím se převléknout. Hned jak jsem hotoví se rozběhnu do nedalekého baru, kde vystupuji s kapelou.   Hned jak zadním vchodem vejdu si všimnu Jane. Naší zpěvačky. Pozdravíme se a naladíme si nástroje.    ,,Tak jo. Dneska máte za úkol se bavit, protože my jsme Revolution!" usměje se na všechny Jane.   ,,Na úvod si dáme Here we go!" začne zpívat. Soustředím se na hraní, ale občas se podívám mezi lidi. Když dohrajeme Jane hned ohlásí další písničku.   ,, A teď moji milí si dáme naši novou písničku. Jmenuje se Wish," řekne tajemně. Zasměji se. Hned se ozve pištění holek. Mrknu na ně. Dohrajeme a Jane ohlásí krátkou pauzu. Odložím kytaru a jdu na bar pro něco k pití.    ,,Dneska se nám daří," usměje se Jane a kývne na kluky. Posadím se vedle Kima – našeho bubeníka. Přitiskne se ke mně a napije se ode mě.   ,,Jdeme?" zeptá se po pěti minutách Kim. Vstanu a nabídnu mu pomocnou ruku. Vyjdeme zase na pódium.    ,,Takže doufám, že jste připraveni! Další písnička je Zero," začneme hrát. Takhle to jde až do půlnoci. Rozloučíme se a já se rozejdu pomalu domů. Tam se osprchuji a zalezu do postele.  Osamu   Bydlím v drahé vile. Rodiče jsou podnikatelé. Starší sestra úspěšná návrhářka. A já nejsem ani rozmazlený ani namyšlený. Raději jsem si všechno kupoval za svoje kapesné nebo za peníze z brigády. A právě proto pracuji v místním baru.   Stejně jako jindy i dnes stojím za barem a čekám na objednávky. Rodiče jeli se sestrou na nějakou operu.    ,,Ahoj Osamu," dopadne mi pusa na tvář.   ,,Lucy," usměji se na ni. Začneme spolu nalívat drinky a občas prohodíme pár slov.    Kolem desáté vejde do baru policista a zamíří k baru.    ,,Osamu Hicks?" podívá se na mě policista.   ,,Ano to jsem já," kývnu. Smutně se na mě podívá a začne mluvit.   ,,Je mi to líto. Vaše rodina měla autonehodu. Rodiče nepřežili a vaše sestra je v nomecnici. Můžeme vás tam odvést."    Přikývnu a podívám se na Lucy, která kývne na znamení, že to tu zvládne. Rychle se převléknu a jdu za policistou do auta. Odveze mě do nemocnice a rozloučí se.    ,,Dobrý večer, co si přejete?" zeptá se postarší paní na recepci.   ,,Hledám Maku Hicksovou. Kde bych jí našel?" zeptá se se sevřeným hrdlem.   ,,Hicksová... Hicksová.. Ano ta je na JIPce. Právě ji přivezli ze sálu. Vy jste příbuzný?" zeptá se.   ,,Bratr," polknu.    ,,Na konci chodby doleva," řekne. Hned se tam rychle rozejdu. 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA