Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. díl

6. 12. 2014

Rozpad

 

 Yuichi

Ráno jsem si myslel, že jsem umřel. Keiji mi dal kopačky. Mně! To já bych je měl dát spíš jemu! Kouknu se směrem z okna a otevřu si sešit. Učitelka má dneska zpoždění, ale nejspíš je to proto, že mají přijít nějací nováčci. Hodím okem po Seijim a potom po Keijim. Seiji na mě hodí nevraživý pohled a sundá si tašku ze židle. Akorát jsem se chtěl zvednout a dojít si na záchod, když v tom… no hádejte, vejde učitelka a za ní dva kluci. Ten drobnější se usměje na Seijiho, který mu pošle vzdušný polibek. Prcek se začervená a dá učitelce tabulku na podpis. Ta mu ho podepíše a on jako poslušné štěně odejde k Seijimu.

Vždycky mi připadalo, že Seiji má nějakou sílu lidi ovládat. Ještě před týdnem si užíval s Norim a ten za ním běhal jak pejsek. Zatřesu hlavou a podívám se na hódně vysokého blonďáka. Ten se rozhlédne po třídě kam si sednout. Hned toho, ale nechá a sedne si ke Keijimu. Ten se na něj usměje a rychle odvrátí pohled, když si všimne, že na ně koukám. Vezmu si do ruky propisku a začnu si opisovat výpisky z tabule. Uprostřed hodiny do naší třídy vejde Arina a její dvě slepice, které za ní běhají, jak si pískne. Podá učitelce papír a začne obcházet každou z lavic. Taylee a Risa každému na triko připlácnou odznak a pokračují za Arinou.

Když dojdou k těm nováčkům - jména jsem zapomněl - Arina se předkloní tak, že to její poprsí málem vypadlo z toho trička co má. Seiji se na ni ušklíbne a vybere si kartičky. Jednu dá tomu prckovi a druhou si dá do kapsy u kalhot. Arina mu nenápadně ukáže prostředník a odejde k další lavici. Když konečně odejdou, začne se zase normálně učit. Ředitel naší školy je totiž Arinin otec a tak se k ní kromě Taylee a Risi nikdo nesmí přiblížit. Učitelka začne znova psát na tabuli, ale než dopíše větu se zadáním úkolu, zazvoní. Teď jsem vážně vděčný Arině, že tu byla tak dlouho. Zvednu se a odejdu si na chodbu pro čaj. Když se vrátím do třídy, všimnu si, že Seiji líbá U… Us… Usuiho! Usui no jasně. Keiji maže tabuli a ten obr mě propaluje pohledem. Oplatím mu ho a s čajem pokračuju do lavice. Včas si všimnu Seijiho nohy a místo aby mi mé podkop tak já mu na ni dupnu. Zakvíkne a rychle schová nohu. Usui se na něj starostlivě podívá a pak propálí obra pohledem, který jasně říká: Nech toho! Sednu si a vesele upíjím svůj čaj, když v tom si ke mně přisedne Amanda. Je starší sestrou Anny, která chodí právě s Kaitem a zároveň s dalšími kluky z její školy. Dá mi lísteček a odklusá zpátky na chodbu. Ve dveřích se otočím a pošle mi vzdušný polibek a zářivě se usměje. Už jsem na ní chtěl vyjet, když jsem si všiml Keijiho pohledu. Nebyl v něm výsměch, ale smutek. Než se Amanda otočila, přes celou třídu jsem na ni zavolal

,,Pa Honey," jen se usmála a pokračovala v cestě. Podíval jsem se na papírek, na kterém byla namalována kudla. 'Už zase,' zaklel jsem v duchu. Pochopte mě, kdybyste byly já a znali, jak Amandu, tak Annu tak byste věděli, proč kleju. Ono je to tak, že tyhle sestry si libují v - jak to jen říct - v yaoi a značí to právě kudlou. Vždycky si vyhlédnou jednoho z páru a s tím za dobrých podmínek nafotí fotky, problém je, že to vždy vyvěsí po škole, aby to viděl ten druhý. Ti dva se spolu pohádají, rozejdou a Anna s Amandou mají Vánoce. Zmuchlám papírek a odnesu ho do koše. Keiji se kolem mě protáhne a sedne si k tomu dlouhánovi. Seiji a Usui se někam vypařili. Sednu si na místo a vyndám si učebnici biologie. Těsně před zvoněním do třídy vpadne Usui společně se Seijim. Oba si sednou na místo a vyndají si pomůcky na hodinu.

Škola mi utekla docela rychle hlavně proto, že jsem moc nevnímal. Když vyjdu do začínajícího podzimu, lehce se oklepu a vydám se domů.

Doma mě překvapí ticho, které zde panuje. Obvykle mi do náruče už skáče mladší sestra, ale dnes nic. Vejdu, zuji si boty a prošmejdím celý obývák, koupelnu, jen když vejdu do kuchyně, všimnu si, že na stole je přilepený papírek.

Yui šli jsme s Nani nakupovat. V ledničce máš oběd.
Mám tě ráda

Máma

P.S.: Nani tě miluje =).

No jo, celá moje sestřička. Mám jí rád. Hrozně jí vzalo, když nás táta opustil stejně tak mámu, ale ta se s tím vypořádala rychle. Vyndám si z ledničky špagety a zapnu mikrovlnku. Po pěti minutách se s blaženým úsměvem na tváři pouštím do mého nejoblíbenějšího jídla. Máma moc dobře ví, že já prostě miluju špagety. Dojím, umyji po sobě talíř a vyjdu k sobě do pokoje. Hodím tašku na zem a otevřu skříň. Je načase si zajít zaběhat. Obléknu si na sebe černé tílko, černé tepláky, mikinu a bílou bundu. Vyjdu na chodník a dám se do pomalého běhu. Když doběhnu až do parku, tak 300m od našeho domu se začnu protahovat. Když v tom si všimnu, že po mě pokukuje drobná modrovláska. Usměju se na ni, ale ona se jen otočí a odběhne ke dvěma postavám, ve kterých poznám Seijiho a Usuiho. Jen na ně zamávám a pokračuji v běhu. Uběhnu asi kilometr, když si všimnu našeho auta. Dojdu k němu a zjistím, že v něm sedí Nani. Jen co mě zpozoruje, její hnědá velká očka se rozzáří.

,,Bráško!", zakřičí tak, že to slyším i přes sklo.

,,Kde je mamka?", zeptám se. Nani ukáže do nedalekého obchodu, ze kterého vychází mamka s dvěma taškami. Doběhnu k ní a tu těžší ji vezmu z rukou. Vděčně se na mě usměje a odemkne auto a následně otevře kufr. Hodím tam tašky a sednu si na místo spolujezdce. Máma nastoupí a nastartuje. Auto se rozjede na silnici vedoucí domů, cestou jsme potkali Seijiho, Usuiho a tu modrovlasou. Odvrátím se od okna a zahledím se na sestru. Ta se na mě do zrcátka zazubí.

,,Jak bylo ve školce?", zeptám se jí.

,,Nijak," odpoví a její jindy veselá tvářička posmutní.

,,Jak to? Dělá ti někdo něco?", zeptám se. Vím, tohle byste ode mě asi nečekali, ale mě na Nani opravdu záleží.

,,Ostatní se mi smějou, že neumím j," tím j samozřejmě myslí r.

,,Neboj, ty máš něco, co oni nikdy mít nebudou," usměju se na ní.

,,A co to je?", začne se zajímat. Usměju se na ni a poklepu si na srdce.

,,Tohle Nani. Oni nikdy nebudou mít srdíčko na tom správném místě, víš," odpovím jí. Jen kývne a začne si pobrukovat. Podívám se na mámu, která se na mě mile usměje. Oplatím jí úsměv a vylezu z auta. Vezmu tašky a vejdu do domu. Nani se přižene hned za mnou. Mamka zatím zamkne auto a s Naninami taškami za sebou zavře. Vyndám nákup a popadnu Nani do náruče. Vypískne a omotám mi ručky kolem krku. Odejdu s ní do jejího pokoje a vyndám omalovánky s pastelkami. Posadím si Nani na klín a společně začneme vymalovávat velkého motýlka. Když skončíme má motýl červenoružová křídla, postavím Nani na zem a začnu s ní blbnout. Podívám se na hodiny kolik je hodin a překvapí mě, že tam uvidím půl šesté.

,,Nani pojď, jdeme se koupat," zavolá mamka z chodby a Nani vesele vyskočí. Otevřu jí dveře a už jen slyším žblunknutí vody. Vím, že mamka tam s ní zůstala, aby se v těch 20cm vody neutopila. Proto rychle seběhnu do kuchyně a zamíchám omáčkou. Dovařím těstoviny a naservíruji na talíře. Za necelých 30 minut se do kuchyně vřítí Nani a za ní mamka, která mě jen obejme a nažene nás oba ke stolu. Donese talíře a usedne. Po večeři společně uklidíme, uspíme Nani a v jedenáct v noci se odebereme každý do svého pokoje. Opláchnu se a jen co se hlavou dotknu polštáře, usnu. Ráno mě vzbudí ta malá ještěrka… Vezmu ji k sobě pod peřinu a začnu ji lochtat.

,,Yuichi! Nani! Vstávejte a balte!", ozve se ze zdola mamka.

,,Nani kam jedeme?", zeptám se jí. Jen se usměje a vyběhne ode mě k sobě do pokoje. Povzdechnu si a zalezu do koupelny. Vysvleču se z pyžama. Vlezu do sprchy a pustím na sebe příjemně teplou vodu. Zůstanu tam tak 20minut než někdo začne mlátit na dveře, ať sebou hodím. Povzdechnu si, vylezu ze sprchy a osuším se. Obléknu si žluté boxerky, černé kalhoty a bílé triko. Přes něj si přehodím lehkou mikinu a začnu si balit. Vůbec nevím, co tak si do tašky hodím od každého něco.

,,Bububu přináším ti SMSku!", ozve se ze stolu. Popadnu telefon a otevřu si zprávu.

 

9.30
Amanda
Yuichi tak co bereš to Ann je netrpělivá?!! Ozvi se.

 

Sakra Anna! Já na ní úplně zapomněl! Znova vytáhnu telefon a odepíšu Amandě:

 

9.31
Amanda
Ne! Ať si Anna sežene někoho jinýho! S tou krávou už nic mít nebudu!

 

Hned nato mi přijde další zpráva.

 

9.32
Amanda
Fu*k! Víš, co ti udělá?! Dyť tě může i zabít!! No tak Yuichi neblbni, víš, co udělala Norimu, když se jí postavil?! Dostala ho do kómatu!! Radim ti dobře rozmysli si to!!

 

To je pravda Nori byl opravdu v kómatu, když se Anně postavil, ale já tak nedopadnu, i kdybych se tu měl zabarikádovat! Rychle si dobalím věci a vyjdu na chodbu.

"Mami, kam to jedeme?", zeptám se mamky, která právě vyšla z ložnice.

" Na chatu k tetě May," usměje se mamka a vejde k Nani. Ta vyběhne z pokoje a mamka za ní s cestovní taškou jakou mám já akorát, že v růžové barvě. Nasedneme do auta a vyjedeme vstříc tetě May a horám. Když ještě zastavíme na benzínce, potkáme tam Annu, která nevypadá moc nadšeně. Hned si to zamíří k nám, naštěstí mamka vyjde z obchodu a doběhne k autu. Pozdraví se s Annou a opět vyjedeme, stačím zachytit už jen vražedný pohled Anny, než se odeberu do říše snů. Přece jen máme prázdniny že?

 

Usui

Probudím se v pevném sevření.

"Seiji," zamumlám.

"Špatně," ozve se mi u ucha. Otočím se a za sebou uvidím ležet Osamu. Začnu ječet a kopat nohama, abych se z jeho sevření vymámil.

" Usui! Usui, vzbuď se je to jen sen!", někdo mnou zatřese. Rozlepím oči a uvidím nad sebou Seijiho. Oddechnu si a políbím ho. Přidá se k polibku skoro okamžitě. Obtočím mu ruce kolem krku a přitisknu se k němu blíž. Seiji mi obtočí ruce kolem pasu a přesune své rty ke krku. Vzdychnu a prsty mu zaryju do vlasů. Vyhrne mi triko a já si ho rychle přendám přes hlavu. Seiji mě povalí do postele a putuje svými polibky k bradavkám. Jednu olízne a začne si s ní hrát. Vzdychnu a rukama mu přejíždím po holých zádech. Seiji se mezitím přesune k druhé bradavce a začne si s ní hrát stejným způsobem. Když uzná, že si s oběma pohrál dost, přesune se k pupíku. Najednou se rozletí dveře a v nich stane Akemi. Jen co nás uvidí, zrudne a vykoktá omluvu.

" Heh. P-p-pardon. J-já už ra-dši pů-půjdu," celá rudá zabouchne dveře a mi už jen slyšíme dupot po schodech. Zrudnu a schovám se do Seijiho náruče. Ten se začne smát.

" Co se směješ," řeknu naoko uraženě a začnu ho líbat.

" Lásko," vzdechne, když mu olíznu ucho, "Měli… měli bychom se… se jít nasnídat," vydere ze sebe. Šibalsky se usměju a přejedu mu po vyboulenině v kalhotách.

" Tak jdeme," usměju se na něj a vylezu z postele. Seiji zavyje a oblékne si triko. Ruku v ruce seběhneme dolů a sedneme si k narvanému stolu. Akemi o něčem horlivě debatuje se Sofi, která ještě mluví s Daem. Sedneme si na poslední volné místa a uzmeme si rohlíky se šunkou.

" Um…. Lidi dneska máme nabitej program takže, Seiji a Keiji budou muset domů, abyste se nerozptylovali. Ne, že bych je chtěl vyhazovat jen… Prostě musíme do večera všechno stihnout!", promluvil Dae.

" A ještě něco," ozvala se Sofi a šťouchla do Daeho.

" Jo… Víte já a Sofi, čekáme miminko a chceme se vzít," dokončil Dae a políbil Sofi. Usmál jsem se a snědl rohlík s paštikou. Po snídani se Keiji a Seiji odebrali k sobě domů. Odebral jsem se do koupelny a dal si pořádnou sprchu. Oblíkl jsem si tepláky a začetl se do knihy. Po dvou hodinách někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem je a pustil Sofii dovnitř. Posadil jsem se do křesla a přestal vnímat dění kolem sebe.

" Usui!", zatřese se mnou Sofi. Vzhlédnu a zvednu se z křesla. Vezmu si na sebe hadry, které mi Sofi vybrala.

" Super teď už jen předělat Akemin oblek a je hotovo," usmála se a sedly si ke mně na postel. Povzdechl jsem si a sesunul se vedle ní.

" Pojď sem," poklepala si do náruče. Dal jsem jí hlavu na stehna a zavřel oči.

" Copak se děje zlato?", zeptá se a začne mě hladit po vlasech. Usměju se. Sofi mi vždycky připadala jako moje mamka. Mám ji rád.

" Nic Sofí," řekl jsem a zavrtěl se, když mě přestala hladit.

" Vážně?", zeptala se.

" Jo vážně. Jak se bude jmenovat?", zeptal jsem se a otevřel oči.

" No, jestli to bude kluk tak chceme Nobua a jestli holčička tak Kilari, i když Reira taky není ošklivý a co potom Juri," začala si pro sebe mumlat. Zvedl jsem se a dal hadry na ramínko. Sofi vystřelila z pokoje a běžela za Daem. Povzdechl jsem si a otevřel okno. Najednou mě napadla ztřeštěná myšlenka. Popadl jsem lano. Neptejte se mě, na co ho tu mám. Uvázal jsem uzel a spustil ho. Vylezl jsem z okna a začal šplhat dolů. Seskočil jsem a potichounku jako myška jsem obešel dům. Vyšel jsem na ulici a šel směr Seijiho dům. Když jsem tam došel, zazvonil jsem na zvonek a čekal, až někdo přijde otevřít. Samozřejmě mi otevřel Keiji.

" Eh… Co tu děláš?", zeptal se a dal hlavu na stranu.

" Jdu za Seijim," usmál jsem se a skočil do náruče Seijimu.

" Ahoj zajdo,"usmál se a chytil mě pod zadkem. Objal jsem ho pevně kolem krku. Zabořil jsem mu prsty do vlasů.

" Asi se přesuneme ke mně," řekl Seiji a i se mnou v náručí vyšel schody až k sobě do pokoje. Otevřel jsem oči. Pokoj byl vymalovaný bíle. Dá se říct, že všechno tady bylo bíle. Okna, žaluzie, postel, podlaha, koberec. Seiji mě položil na postel a odběhl nám pro pití. Vrátil se s tácem. Položil ho na malinkatý stoleček u postele a sedl si ke mně.

" Jak si dokázal, že tě za mnou pustili?", zeptal se a začal mě hladit po břiše.

" Nepustili. Vylezl jsem oknem," řekl jsem a políbil ho na tvář.

" Vylezl. Oknem?!", zeptal se naštvaně.

" Jo," usmál jsem se.

" Vždyť se ti mohlo něco stát proboha!", vyjekl a začal mě zkoumat. Usmál jsem se a objal ho.

" Neboj, jsem v pohodě," zašeptal jsem a povalil ho pod sebe. Lehl jsem si mu na hruď a poslouchal tlukot jeho srdce. Najednou se rozrazí dveře.

" Jdeme!", zavrčí Dae a vytáhne mě na nohy.

" Ale vždyť do koncertu zbývají minimálně tři hodiny," zabručím.

" A to si vyděl kde?! Už máme skoro třicet minut zpoždění!", řekne naštvaně a táhne mě ke vchodovým dveřím. Podívám se na nástěnné hodiny a opravdu už je 16.25. Koncert začíná v šest. Dae mě hodí do auta a nastoupí a šlápne na plyn. Provinile se podívám po ostatních. Osamu a Sofi mě sjedou naštvanými pohledy. Ostatní se mému pohledu vyhýbají. Zavřu oči a opřu se do sedadla. Když, Dae zastaví, vystoupím a počkám na ostatní. Akemi mě chytí za ruku a omluvně na mě pohlédne.

" Já nechtěla, ale když jsem tam viděla to prostěradlo, prostě jsem vykřikla," zašeptá a stiskne mi víc ruku. Kývnu a společně s ní se rozejdu do budovy. Jako první nás Sofi pošle do šaten, kde se máme osprchovat a vzít si na sebe oblečení, které nám vybrala. Odebral jsem se k sobě a sundám si oblečení a vlezu pod sprchu. Když po 10minutách vylezu, obleču si spodní prádlo a oblečení, které vybrala Sofi. Po hodině jsme už byly všichni na pódiu a čekali, až to vypukne. Akemi z nás nejvíc vykazovala, že i mi můžeme žít normální život. Vypadala báječně, kdybych byl na holky, určitě bych s ní chtěl chodit. Měla na sobě černé krátké šaty, černé kozačky a tygrovanou šálu. U nohou měla postavenou žlutou kytaru. Osamu na sobě měl černé triko, hnědou vestičku, černé rifle a zelenou bundu. Takumi a Hiroki měli podobné oblečení. No a Ryo měl na sobě žluté kalhoty a bílé triko. Program byl, že dáme čtyři staré písničky, pak jednu novější a znova pojedeme ve starých, až nakonec dáme dvě nové.

Když vše vypuklo, fanoušci začali ječet a nevím co ještě. V zákulisí jsem zahlédl i Maku a Seijiho s Keijim. Celý koncert jsem byl jako na trní. Yukio nás ze zákulisí pozoroval s pýchou. Odehráli jsme poslední starší písničku a Akemi si přitáhla mikrofon blíž k sobě.

" Tak a teď tu pro Vás máme dvě nové písničky, které napsal Takumi. Takže potlesk pro něj!", zakřičela Akemi do mikrofonu a halou se ozval potlesk. Začali jsme hrát a Akemi zpívat, stále ale měla žlutou kytaru poblíž, aby si ji mohla rychle nandat.

Proč nemůžou jít věci dobře mezi,
lhářem, tebou a uplakánkem, mnou?
Nevšimneš si mých stylových vlasů,
nebo mého setu nalepovacích nehtů.
Láska není o nešťastných slzách,
které jdou spolu s tím.
Tyhle slzy jen zvlhčují moje oči a zraňují.
Miluji všechny vzestupy a pády,
kterými jsme si prošli.
Jen ty… Jen já…
Chci přijmout tvoje dychtivé pocity,
a nalézt v tobě navždy zalíbení.
Prosím, miluj na mě všechno,
navzdory tomu,
že nejsem roztomilá a ubrečenému obličeji….

Akemi odstoupí od mikrofonu a vezme si žlutou kytaru. Přejdu k mikrofonu a dám si ho víš. Ostatní trochu uberou a jde nejvíc slyšet Akemina kytara.

„ Tahle písnička je pro někoho, na kom mi záleží,“ řeknu a usměju se na Seijiho.

I'm falling in, I'm falling down
I wanna begin but I don't know how
To let you know, how i'm feeling
I'm high on hope, I'm winning

And I won't let you go, now you know
I've been crazy for you all this time
I've kept it close, always hoping
With a heart on fire

A heart on fire
With a heart on fire
A heart on fire

Hand in hand, sparkling eyes
The days are bright and so are the nights
Cause when i'm with you, I'm grinning
Once I was through, but now i'm winning

No I won't let you go, now you know
I've been crazy for you all this time
I've kept it close, always hoping

Dokončíme písničku a všichni se ukloníme. Zaběhneme do zákulisí, kde skočím do náruče Seijimu.

„ Byli jste skvělý,“ řekne Yukio a obejme Akemi kolem ramen, “ tak dáme ještě pár autogramů a jedeme domů,“ řekne a zatahá Akemi za ucho. Rozejdeme se k dlouhému stolu a začneme podepisovat fotky. Celou hodinu jsme podepisovali fotky a mě z toho bolí ruka. Opřu se o sedadlo a položím si hlavu na Seijiho rameno. Keiji jel místo mě s ostatníma a já se Seijim jsme si půjčili auto. Seiji zaparkuje u garáže a odemkne dveře. Dovede mě k sobě do pokoje a položí mě na postel.

„ Jdeme si lehnout nebo si pustíme nějakej film?“, zeptá se mě a lehne si ke mně.

„ Ani jedno“ řeknu a přisaju se mu na rty. Skoro okamžitě se ke mně přidá.

„ Vážně to chceš?“, zeptá se mě. Kývnu a Seiji mi vyhrne triko. Začne se věnovat mým bradavkám. Já už neměl na žádné protesty ohledně toho, že on je oblečený, žádný prostor. Prohýbal jsem se na posteli, nabízejíc svoje tělo a dožadující se větší pozornosti. Seiji, ale byl trpěliví a pomalu se přesouval k podbřišku. Když narazil na lem kalhot, zamručel a brzo jsem byl i bez kalhot. Opatrně mě začal připravovat na svůj vpád. Když se ujistil, že jsem dost roztažený vysvlékl se ze svých hadrů a opatrně do mě začne vnikat. Když je uvnitř mě celý, přestane se na chvilku hýbat. Opatrně se pohnu proti němu. Seiji to vezme jako povolení k tomu, aby mohl přirážet. Nahnu se k němu pro polibek. Když se otře o mou prostatu, slastně vykřiknu a zaryju mu nehty do zad. Seiji uchopí do ruky můj penis a začne ho třít do rytmu přírazů. Když v sobě ucítím Seijiho sperma vystříknu taky. Seiji se znaveně sesune na mě. Vydýchám se a políbím ho na rameno. Seiji se ze mě odkulí a stulí si mě do náruče.

„ Miluju tě,“ řekl a políbil mě na čelo.

„ Taky tě miluju,“ řeknu a propadnu se do říše snů.

 

Hiroki

Potichu projdu kolem Akemina pokoje a zaťukám na poslední dveře na chodbě. Ze dveří vykoukne blonďatá kštice a já jsem vtažen do pokoje.

„ Miluju tě,“ řeknu a políbím ho na rameno.

„ Miluju tě,“ odpoví mi a zavrtá se se mnou do postele. Šťastně se usměju a zavřu oči.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Super

Nani,6. 12. 2014 17:39

20. 1. 2013 11:26

Úžasná povídka a ještě úžasnější dílek.... Teď mě jen zajímá s kým je Hiroki

Zaujímavé!!

Lolu,6. 12. 2014 17:39

20. 1. 2013 11:21

Dvoma slovami dokonalé a zaujímavé ... Teraz nebudem môcť zaspať, pretože neviem s kým je práve Hiroki. Dokonalá, som rada, že na to Seiji a Usui skočili práve teraz. Teším sa na ďalší dielik

No už se těším

Safi,6. 12. 2014 17:38

3. 1. 2013 11:10

Tak tahle ta povídka má grády jsem zvědavá jak to celý doadne a hlavně jestli se daj ti dva zas dohromady či ne a co anna taková saň no už se těšímn na pokráčko ale nechci moc tlačit :) tak zatím a stejnak se těším na to pokráčko :)

Re: No už se těším

Abby,6. 12. 2014 17:38

Děkuju Safi... myslím, že třetí část bude v něděli nebo ještě dnes =)

.....

katka,6. 12. 2014 17:36

22. 12. 2012 23:07

Anny mi připomíná nějakou vesmírnou příšeru , chtělo by to statečného prince

Re: .....

Abby,6. 12. 2014 17:37

=D Tak to máš asi pravdu... Statečný princ v téhle povídce??? Ha tak toho se asi nedočkáme :(

......

katka,6. 12. 2014 17:34

16. 12. 2012 16:46

špatný zvyk ty holky by to měl někdo odnaučit

Re: ......

Abby,6. 12. 2014 17:35

for katka: To určitě, ale ono je to brzo přejde
for Nicol: Děkuji druhá část by měla přibýt ve středu =)

.....

Nicol,6. 12. 2014 17:33

16. 12. 2012 19:19

Pěkný, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Jinak moc pěkné